„Listopad nespadl z Nebes,“ potvrdil to sám svatý Kardinál Dominik Duka při svém kázání v Katedrále svatého Víta na Pražském Hradě a měl pravdu. Když to neřídí Svatý Bůh, tak lidi lžou a dopouštějí se všemožných hříchů. Jen ti hodní se raději modlí k neexistujícímu Bohu a čekají, co jim Bůh přinese. Nepřinese jim vůbec nic, ale trocha Svatých přikázání neuškodí.
Hoši z komunistického prognostického ústavu ÚV KSČ,
Valtr Komárek, Miloš Zeman, Václav Klaus, Vladimír Dlouhý, Tomáš Ježek, Jan Mládek, Miloslav Ransdorf a další, zaměstnanci, či konzultanti, věděli dopředu na základě kontaktů s ruským prognostickým ústavem, že dojde k zásadnímu politickému převratu a na základě modelového vyhodnocování průběhu těchto převratů v ostatních státech východního bloku, byli připraveni po převratu zaujmout vzájemně výhodné pozice v politice a řízení společnosti, což v podstatě trvá dodnes. To, že se nejednalo o partu neschopných vědátorů, pochopila většina občanů následně.
Miloš Jakeš i Gustav Husák zůstali mimo hru.
Už se s nimi nepočítalo a byli postaveni před hotovou věc. Organizaci převratu připravily a organizovaly komunistické silové složky. O tom, že téměř vše bylo řádně a pečlivě připraveno není pochyb. Do jaké míry byl využíván kontakt silových složek s prognostickým ústavem a disidenty, zůstává utajeno. Očekávala se velká demonstrace studentů, ale disidenti nebyli preventivně zatčeni, jak bývalo zvykem. Zneužití studentského svátku, řízení studentské demonstrace, včetně vedení průvodu, převzaly nastrčené osoby spojené s komunistickými silovými složkami. Zásah silových složek probíhal, jako obvykle především pomocí policejních pendreků s tím, že připravené zásahové jednotky omezily útěk demonstrujících i z druhé strany Národní třídy. Šlo o provokaci, která měla postihnout co nejvíc demonstrantů. Rozhodujícím momentem provokace byla skutečně fingovaná smrt studenta Šmída, což potvrdil na manifestaci přítomný současný president Miloš Zeman.
Problém s Československem byl v tom,
že nespokojenost lidí s totalitním komunistickým režimem nebyla na potřebné výši pro realizaci převratu. Čechoslováci sice nadávali na komunistický režim, ale s ohledem na svoji životní a sociální úroveň, nejlepší ve východním bloku, neměli zájem likvidovat socialistický ekonomický systém a požadovali pouze zrušení hlavní úlohy KSČ, demokratizaci režimu a otevření hranic. Ovšem, pokud si komunistický režim dovolil zabít studenta, tak překročil přijatelnou mez, kterou už nebyla společnost ochotna tolerovat. Začaly protesty a stávky.
Provokace ze strany komunistických silových složek
se úspěšně vydařila. Pod skrytým dohledem komunistických silových složek a pod vedením disidenta Václava Havla, se začalo organizovat Občanské fórum, které mělo převzít vládu a realizovat převrat se silnou podporou vyprovokované společnosti. Silové složky měly pro případ problémů se zajištěním připraveného průběhu převratu připraveny autobusy s lidovými milicemi.
Převzaté heslo Václava Havla
„Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí,“ které si Václav Havel vybral, v podstatě vůbec nic konkrétního neslibuje, ale idealista a divadelník Václav Havel sliboval nesplnitelné ze sparťanské tribuny na Letné. Sliboval daleko vyšší sociální zabezpečení, žádnou nezaměstnanost, žádné výsady mocných a zásadně odmítal kapitalismus, či imperialismus. Král Václav buď nevěděl, jaké problémy existují na západě, nebo vědomě lhal. Nadšení lidí, ale neznalo mezí. Občanské fórum začalo vznikat v celé republice. Šli jsme dělat revoluci, ale s podmínkou, kterou stanovili jiní „Nejsme, jako oni!“ To heslo chránilo komunistické funkcionáře, před jakýmkoliv postihem.
Žádná revoluce nebyla,
ale uctivé předání moci od vlády KSČ tak, jak to potvrdil senátor Petr Pithart, který u toho byl. Vše běželo bez jakéhokoliv odporu. Odstoupení Miloše Jakeše i presidenta Gustava Husáka. Jednotná volba Václava Havla do funkce presidenta Československé republiky komunistickým parlamentem.
Vše řídil Marian Čalfa,
který se následně stal předsedou vlády. Jakou roli a jaké vazby měl Václav Čalfa na komunistické silové složky, zůstává nevyjasněno, ale 100% poslušnost komunistických poslanců při volbě presidenta Václava Havla, potvrzuje rozsah jeho moci. Příslušníci mocenských složek a komunističtí funkcionáři dostali pokyny, jaké pozice mají po převratu ve společnosti zaujímat.
Václav Havel sbíral mezinárodní pocty
a ministr financí Václav Klaus začal realizovat svůj ekonomický převrat. Byl to debakl. Po deseti letech přiznal, že od počátku realizoval přechod ke kapitalismu s tím, že to nemohl dříve přiznat, protože by ho lidé vyhnali. Začala největší zlodějna v historii Československa. Začal prodej, privatizace, tunelování a likvidace podniků, které byly majetkem Československých občanů. Banky poskytovaly ničím nezajištěné úvěry pro vybrané funkcionáře na smyšlené projekty. Peníze se bohatě sypaly do všech stran, ale do vybraných kapes.
Okradení občané mají problém
s oslavou tzv. revoluce 17. Listopadu 1989. Těch lží a podvodů bylo už dost. Stali jsme se aktivisty a komparzisty divadelní revoluce s velkou zlodějnou. Stali jsme se bezmocnými diváky rozdělení Československé republiky. Vyměnili jsme Moskvu za Brusel. Bez ohledu na přání občanů byl obnoven starý a bezohledný kapitalistický ekonomický systém. Postupně se omezují sociální jistoty obyvatel. Občané se stávají cílem různých zlodějen a podvodů. Stáváme se figurkami v rukou bohatých a mocných. Občané, ale nejsou ovce a ve své většině umí přemýšlet. Ani studenty, ani školáky, nelze nekonečně podvádět, neustále jim lhát, či neustále převracet historii, špinit vše co bylo a svádět vše špatné na předcházející komunistický režim.
Přesto nelze pominout přínos
změny režimu v rámci odevzdání moci od KSČ. Zbavili jsme se vlády jedné politické strany, ale pokud v podobném stylu řídí společnost více politických stran, které si drží získané pozice, mnohem více svobody a demokracie občan nezíská. Mediální propaganda nového režimu přitom dosahuje mnohem vyšších obrátek, než dosahovala propaganda minulého komunistického režimu. Za přínos lze považovat omezení cenzury a především svobodnou možnost podnikání i cestování. To je, ale podstatně vázáno na finanční možnosti jednotlivých občanů.
Změny by neměly skončit.
Zdeformovaná demokracie, se pod zájmy politických stran, jejich kmotrů a mocenských špiček, se stala pouhou demokraturou. Skutečná moc se musí vrátit občanům. Nenechme se manipulovat a bojujme za svoje občanská práva. To by měl být ten správný cíl i pro dnešní studenty. Právo na neomezené referendum občanů, které bude doplňovat zastupitelskou demokracii, je cestou ke skutečné demokracii a zárukou zachování lidských práv i pro jejich budoucnost.
17. Listopad patří a bude patřit studentům.
To potvrzuje celosvětový „Den studentstva,“ který se slaví na počest Československých studentů zavražděných Německými okupanty v roce 1939. Vystoupit a protestovat proti bezohledné ozbrojené Německé okupační moci, byla nesmírným rizikem s neuvěřitelnou odvahou.
Nekonečná čest a úcta jejich památce!
