Zodpovídá za stav a kvalitu práce rezortu příslušný ministr?

Pokud bych chtěl být sarkastický či dokonce cynický, tak bych mohl tvrdit, že včerejší mediální relace k propuštění dr. Ratha mě docela pobavily. Pokud však celou záležitost nahlížím z pohledu občana, tak jsem jenom zvědav, kam  až dosáhne dno  beznaděje. Před půldruhým rokem jsme se stali obětí cílené kampaně, která nás (zřejmě) měla  přesvědčit  o řádném fungování státu v oblasti práva a spravedlnosti v oblasti hospodářské kriminality.  Ponechám stranou  krabice s vínem , jde mi o humbuk a pompu, s jakou probíhalo zatčení ex-hejtmana. Podobná akce proběhla i letos, kdy jejím „vedlejším produktem“  bylo odstoupení premiéra Nečase a poté demise celé vlády.    

O adekvátnosti  použitých prostředků u obou akcí  se s odstupem doby a při znalosti aktuálních výsledků –  o závěrech se nedá hovořit a mám velkou obavu, zda se nějakých vůbec dočkáme – se v tomto kontextu dá úspěšně pochybovat. Spíš mi to celé připadá jako dovedně zrežírovaná komedie v duchu chléb a hry, která má občany spíš pobavit a odvést pozornost od  jejich  každodenní rutiny.  To si dovoluji tvrdit na základě dosavadních informací, jak nám byly postupně servírovány. O tom, že cena za tato představení byla očividně neúměrná, nikdo nepochybuje, ale každopádně splnila svůj účel - nabídla zápletku, gradaci, obsahovala dramatické prvky a po jistou dobu i dějový spád. Kus se ale postupně začal zadrhávat a nabývat kontur ochotnické šmíry – obžalovaní a zadržení byli postupně propouštěni a podle úradku dramatické rady – v tomto případě  Ústavního soudu – mělo toto představení závažný neduh v podobě logiky  samotné dramatické zápletky.

Co však je zásadně rozdílné od dramatu, kterého si občas dopřejeme při návštěvě kamenného divadla, je výše vstupného. Asi budeme zajedno v tom, že  tarify Ministerstva kultury ČR  vycházejí z jiné konstrukce než to, co si účtuje vnitro či spravedlnost. Možná, že by  našinec  zamhouřil oko nad přešvihnutým rozpočtem v případě, kdyby si přece jen  přišel na své a celý ten tyjátr obsahoval aspoň všechny prvky klasického dramatu včetně pointy, ale ta se v podání orgánů činných v trestním řízení jaksi vytratila.  

Pokud bych měl použít  příměr z hudební produkce, tak to mohu přirovnat k pocitům  vyznavače vážné hudby, který místo očekávaného poslechu klasického díla v podání smyčcového kvarteta je účastníkem kakofonického mumraje  pro vrtačku, dvě pneumatická kladiva a cirkulárku.

Jak jsem již se zmínil na jiném místě, stát je tu pro občana a nikoliv naopak, jak se o tom bohužel neustále přesvědčujeme. Pamatuje si ještě někdo na kauzu restaurace U holubů nebo pokus o zatčení Radovana Krejčíře? Zejména tento posledně uvedený případ dokládá, jak veskrze diletantský přístup byl k zajištění tohoto právního úkonu zvolen a podobný výsledek by v civilizované zemi znamenal automaticky konec politické dráhy zodpovědného ministra (F.Bublan) – nikoliv však u nás! Jsi ministr, máš pravomoc  a aparát a jsi za to placen – tak se starej! Co se pamatuji, tak zodpovědnost za nějaký průšvih v kterémkoliv rezortu byla automaticky shozena do nižších pater – na náměstky, ředitele odborů a já nevím, koho ještě, ale dotyčný ministr se vždycky oklepal a celou mediální kampaň za vydatného přispění své strany bez problémů ustál. Je mi jedno, zda ministruje Franta nebo Pepa, ale když je průšvih, tak ať se pakuje!

Tady už vůbec nejde o to, zda ta či ona partaj vyhrála volby, zde jsou v sázce elementární prvky demokracie jako takové. Zákonnost a objektivita přece nejsou pojmy, jejichž interpretaci lze pružně měnit a podřizovat tomu, kdo je momentálně u vesla. Demokracie je o tom, že zákony platí pro všechny bez rozdílu a na jejich dodržování a postih viníků existuje jenom jeden metr.

Do doby, než se tak bude dít na našem dvorku, tak to prostě demokracií nazývat nelze.