Tak nějak…

Zaujala mne včerejší upoutávka na program ekonomického magazínu na ČT24 po 21. hodině, kde byla avizována diskuze  o nově podepsané dohodě mezi ministerstvy Zahraničí a Průmyslu a obchodu na věčně omílaný evergreen podpora exportu. Debaty, moderované redaktorem Čechem se zúčastnil za Zahraničí náměstek Dub a ředitel zahraničního obchodu MPO Vališ. Obsah celé hodinové relace je zde: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10095417821-ekonomika-ct24-a-studio-burza/213411058020725-ekonomika-ct24/

Musím bohužel konstatovat, že odpovědi, kterých se dostalo redaktorovi a potažmo nám na jeho otázky od  zástupců obou ministerstev, byly směsicí nic neříkajících a obecně omílaných frází a v divákovi nutně musely vzbudit dojem, že problematika exportu je periferní záležitost, která není hodna hlubší analýzy anebo ji zúčastnění zbla nerozumí. Je to alarmující zejména v kontextu současné bezradnosti státu na generování dalších zdrojů pro zajištění svých základních funkcí včetně chodu zde zastoupených ministerstev. Z vlastní  zkušenosti, ale i  na základě veřejně dostupných informací mám za to, že ani od této nově deklarované dohody nelze očekávat nic, co by aspoň vzdáleně bylo srovnatelné s tím, jakou pozornost této problematice věnují vyspělé ekonomiky, protože se jedná o organizačně náročný a finančně nákladný proces. Obávám se, že ani nějakých 70 úspěšných adeptů výběrových řízení – rozuměj „lidí z byznysu“, jak se praví v příspěvku – na nově vzniklé diplomatické posty v zahraničí nepřinese žádnou změnu. Tu by bylo možno očekávat pouze v případě, kdyby došlo k narovnání  vazeb nebo vytvoření nových informačních toků a mechanismů , které by působily mezi  výrobou a  prodejem, míněno tím zahraničním – exportem, kde by nepřetržitě v obou směrech kolovaly aktuální údaje o situaci na tom kterém trhu či zemi. Jenomže to by vyžadovalo poměrně zásadně změnit chod některých institucí, které tyto úkoly dostaly do vínku, anebo vytvoření zcela nových organizačních struktur a vazeb. Bez toho to bude jen další plácnutí do vody, které ve svém důsledku odskáče daňový poplatník a pomůže několika málo vyvoleným krátkodobě si zvýšit životní úroveň pobytem v zahraničí.

Je smutnou pravdou, že za posledních 20 let naše mezinárodní prestiž v exportu nejen průmyslových výrobků utrpěla nevratné škody a naše renomované značky valnou většinou zanikly. Podstatnou měrou se na tom podepsala obě zde uvedená ministerstva svoji nekoordinovanou politikou a redukcí nebo rušením zahraničních expozitur jakožto přímý důsledek  experimentu zvaného kuponová privatizace.

Původní a fungující model pézetek (podniků zahraničního obchodu) a jejich afilací zřejmě neměl šanci se transformovat do nových podmínek, ale domnívám se, že dvě desetiletí jsou dostatečně dlouhá doba na to, aby se objevil nějaký nový životaschopný model, který by tento deficit při respektování změněných podmínek nahradil. Jsem si ale jist, že neviditelná a všemocná ruka trhu to nebude…