Štěch, Uhlíř, Zapletal, Dušek, Falbr…

Nesouhlasím,  že dělnické odbory ve světě vznikaly „historicky jako nějaký nástroj mafie či kvůli vydírání majitelů podniků“, jak uvedl ve svém článku minulý týden František Matějka.

Když v  počáteční etapě  průmyslové revoluce zaváděli majitelé manufaktur dosud  nevyzkoušené výrobní procesy, vyžadovalo jejich prosazování nekompromisní postoj vůči tehdejšímu nepříliš gramotnému dělnictvu. Barvitě a věrně popisuje tuto dobu ve svých románech Charles Dickens, kterého lze těžko obvinit z předpojatosti. Obrázek poměrů ranné buržoazie lze najít ostatně i v  dílech Émile Zoly a dalších spisovatelů.

Nemám důvod ustupovat od svého vžitého názoru, připisujícímu  vznik odborových sdružení na základě dobrovolnosti snaze dělníků najít  způsob, jak se vymezit vůči zaměstnavatelům, kteří se nevyznačovali nikterak přehnaným lidumilstvím. Otřesné pracovní podmínky a zoufalé sociální poměry vygenerovaly vzájemnou solidaritu dělníků, hledajících způsob, jak společně čelit  tlaku zaměstnavatelských kartelů a trustů. Odborová  sdružení vznikala  zpočátku v nejprůmyslovějších zemích, jako byly USA, Británie či Německo.

Za socialismu došlo k posunu  původního smyslu  odborů, které se změnily  v nástroj, jímž vládnoucí nomenklatura uskutečňuje kontrolu a manipuluje zaměstnanci.

Po listopadu ´89 se vlastnictví výrobních prostředků přesouvá ze státu na soukromé subjekty a zároveň dochází  prohlubování propasti  mezi příjmy  manažerů a „těch dole“  (týká se i podniků se státní účastí).

Nedokážu objektivně posoudit aktuální podíl  českých odborových svazů na pracovní spokojenosti zaměstnanců – svých členů - ale domnívám se, že ještě nedorostly své současné úloze.  Vůbec jsem netušil, dokud jsem se nedozvěděl během nedávné automobilové krize, že odbory v Německu jsou podílníky v automobilkách renomovaných značek se všemi právy a povinnostmi.

Rád  bych věřil tomu, že naši odboroví předáci mají rovněž především na zřeteli odpovědnost vůči těm, jejichž jménem vystupují a nepochybně  by je pohoršilo využívat své placené funkce jako výtah do vyšších pater politiky.

Činnost  odborů by se měla soustředit m.j. na kolektivní dohody mezi  zaměstnanci a zaměstnavateli a měla by v rámci svého mandátu  bránit vzniku takových nestoudností, jakou byla v poslední době medializovaná manažerská smlouva o odstupném pro pracovníky vedení zadlužených ČSA -  s Janotou  a Řápkovou v dozorní radě…