Příroda vers. lidské bytosti

Je mi  líto obyvatel rodinného domku v západních Čechách, kde se, podle reportáží z televize a dalších médií, dějí prapodivné věci.  Čteme k tomu různá fundovaná prohlášení, výzkumníci zkoumají proudy, vlnění, chvění, tření, proudění, záření a další fyzikální průvany – ovšem doposud  bez hmatatelného výsledku.Mám před očima obrázky vyhořelých zásuvek, některé ještě s plamínky a čmoudíky. Není to co závidět, vím o tom svoje…. 

Před lety -  bydlel  jsem sám - si takhle kolem jedenácté večer čistím zuby a chystám  se na lože. Počasí   podobné, jaké panuje nyní,  přechod do- nebo ze-zimy, ale každopádně  sychravo  a plískanice. Navíc se spouští   bouřka s lijákem, blesky a hromy, což je  vzhledem k roční době  spíš  rarita. Ještě  jsem s večerní hygienou  neskončil, když tu se ozvala děsná pecka, až se dům otřásl v základech - přímý zásah bleskem a  vypadlá elektřina! Jen taktak  jsem dokončil rozpracované úkony a doštrachal se popaměti do postele. 

Najednou uprostřed noci mě probouzejí  podivné zvuky a hned mě napadá:  Zloděj!!!  Prosklenými dveřmi  do obýváku bylo vidět mihotavé světýlko a slyším praskot skla. Nebudu předstírat, že jsem  v tu chvíli nebyl adeptem na medaili za chrabrost -  v přízemí jsem byl sám jak Amundsen na pólu a v nouzi jsem se nemohl opřít ani o cvičeného kanára.                                                                                                                                           

Občas ale  nastanou chvíle, kdy se emoce pustí navzájem do křížku. V mém případě to  byl  strach, ale taky jsem cítil, jak se ve mně vzdouvá a roste vztek nad něčí opovážlivostí rozbít okno, vlézt dovnitř a ještě si přitom drze svítit!  

Strhávám ze sebe peřinu a vrážím do obýváku, připraven na cokoliv….   

Můžu říct,  že to, co jsem viděl, jsem fakt nečekal.  V osvětleném rohu místnosti vesele plápolal přenosný televizor Junosť a sklo stolku pod ním žárem praskalo…. Hned napochodovaly  poučky, získané ve školy a při návštěvách  kroužku dobrovolných hasičů. Vytrhuji  televizi ze zásuvky  a odpojuji anténu. Pak ji hořící i se stolkem vynáším  z bytu a liju na ni vodu. Na druhý pokus je oheň zažehná   a po chvíli se opět odebírám  do hajan.   

To by mohl být konec, ale není… Nikomu nepřeju pohled, který se mi naskytl ráno!Těm, kteří mají své zkušenosti s hořícími televizory nebo podobnými plastovými výrobky nemusím nic vykládat, ale ostatní vězte,  že když hoří plast,   vznikají saze velké jak polévkové nudle,   černočerné a pěkně mastné. Ačkoliv  jsem během inkriminované noci projevil netušenou srdnatost, momentální emoce mi zároveň snížily práh inteligence. Zvítězil jsem sice nad požárem a v zárodku jej úspěšně zlikvidoval, ale hodnota mého výkonu byla bohužel devalvována spouští, která  ráno defilovala před mými vytřeštěnými zraky.  

Jak jsem totiž v noci lítal v pyžamu sem a tam bytem, nezavřel jsem dveře mezi ložnicí, obývákem, kuchyní a chodbou na dvůr, kde jsem pak hasil. Ještě ke všemu jsem otevřel okno a udělal průvan, abych vyvětral kouř. Tak se také stalo, že tlusté, až baculaté  saze neomezeně poletovaly  bytem a ulpěly  v š u d e   – na  posteli s povlečením, sedačce,  kobercích  -  o  nábytku ani nemluvě.

 Ještě štěstí, že se to událo  z pátku na sobotu.  I tak jsem měl o zábavu postaráno a celou sobotu jsem strávil na kolenou, s houbou v ruce a  odstraňoval  následky noční živelné pohromy, ze které se nakonec vyklubala slušná pojistná událost.  Popsaná příhoda  není obestřeno žádnou záhadou a vysvětlení je nasnadě  -  požár televize způsobil elektrický výboj, který na cestě od hromosvodu do země navštívil televizor, aby jej rozzářil…   o h n ě m .

 I když….. kdo ví ?!?