Politická a justiční deviace aneb „demokracie“ v Čechách

Po dvacet let jsme svědky rakovinného prorůstání mafiánských struktur do politiky a státní správy. Dělo se tak za všech dosavadních vlád bez výjimky a nyní se zdá, ani do budoucna není nástroje, který by tento neudržitelný stav mohl zvrátit. Nějakou dobu jsem si pohrával s myšlenkou, že napíšu svůj příspěvek k situaci v poslanecké sněmovně, která se ne a ne rozpustit přesto, že s jejím dalším působením nesouhlasí 80% občanů této země. Jedná se o velmi závažný problém, jak dokresluje ostatně patová situace mezi Hradem, vládou a zmíněnou sněmovnou

Coby řadový občan, který si doposud řádně plnil své závazky vůči státu a své úsilí vynakládá k tomu, aby on a jeho rodina pokud možno důstojně přežíval v této nesvéprávně době nemám na to , abych se zabýval interpretací ústavy a schématy mechanismu výkonu státní správy – na to máme přece odborníky, které si potažmo k tomuto účelu vydržujeme.  Pokud si dobře pamatuju, tak již několikrát v minulosti proběhlo na půdě nejvyššího zákonodárného orgánu (PS) k nechutným tahanicím, které byly důsledkem jakési parity vládních a opozičních partají a vždy se argumentovalo legitimitou takového stavu v parlamentní demokracii, ke které takové situace bohužel od nepaměti patřily. Jak jsem vyrozuměl z vyjádření některých poslanců, současná skvadra není ve stavu a ani nechce přispět k uklidnění současné situace a jediným řešením, který si napjatá situace vyžaduje je vypsání předčasných voleb. Nechci spekulovat o příčinách odporu k tomuto ryze demokratickému nástroji, vyjadřujícímu vůli převážné většiny obyvatel. Nicméně je zřejmé, že podstatnou část energie poslaneckých mandátu stravuje snaha jejich nositelů o zachování jejich statutu na co možná nejdelší dobu, ideálně do termínu řádných voleb na jaře příštího roku. Jsem toho názoru, že už nadešla doba k použití nejúčinnějšího a navýsost demokratického instrumentu parlamentní demokracie, který představuje možnost lidového referenda. Jestliže se o tomto nástroji diskutovalo v souvislosti s naším členstvím v NATO, tak otázka jeho legitimity je za současné situace  aktuální. Určitě se ozvou hlasy, které budou argumentovat náročností provedení tohoto kroku, ale určitě je v dlouhodobém horizontu toto řešení žádoucí i vzhledem k narůstajícímu napětí ve společnosti. Namísto řešení zásadních otázek dalšího směrování státu na pozadí turbulentní mezinárodní situace, kde potřebujeme posilovat zejména naší hospodářskou prestiž a opírat se o fungující ekonomiku, je tato energie stravována hledáním právnických kliček, umožňující beztrestnost individuí, která si v rámci svých politických mandátů osvojila návyk využívat parlamentní půdu k  ukájení svých osobních ambicí. Namísto řešení důsledků vládního konkubinátu, což představuje převážnou část nám servírovaných informací bych dal přednost diskuzi o státní podpoře podnikatelské sféry, odborné debatě o nalézání nových odbytišť pro naše výrobky a služby a strategii dlouhodobého rozvoje státu, odrážející historický význam země a její podíl na prosazování zásadních hodnot. Politika je v první řadě prostředkem státu na realizování vůle jeho občanů a toto vědomí je nutné neustále posilovat.