O (špatném) fungování státu

Prožívám, co se  odehrává v naší zemi, čtu zdejší blogy a konfrontuji  je se svými  názory. Většina diskuze se točí kolem „politiky“. Není to nikterak překvapující, ale zároveň si nemyslím, že by tomu  tak nutně tady a teď muselo být. Nepochybně i v ostatních zemích se veřejnost  zabývá  stavem společnosti, ale nejsem si jistý, že v tak monumentálním měřítku, jako je to tady. Něco je špatně…

To, co je zde vesměs kritizováno a není v pořádku, je výkon státní správy, která není schopna vytvořit příznivé podmínky pro plné využití tvořivého potenciálu  svých občanů. Záměrně se chci vyvarovat škatulkování na  levici nebo pravici,  ale kritériem hodnocení  nechť je - dobře /  špatně. A protože, zejména v těchto památných  dnech, se s komentáři na naši současnou situaci roztrhl pytel, dovolím si na tomto místě uvést vlastní pohled  na daný stav.

Zdejší občané, ať v produktivním věku či ti, kdo do něj teprve vstupují a zejména ti, kteří  jej - mnohdy bez vlastního přičinění -  již museli opustit, se zabývají  pochopitelně kvalitou své životní úrovně a oprávněně, nebo spíš pošetile předpokládají, že by se měla zvyšovat,  nebo přinejmenším neklesat. Tato očekávání jsou však prodchnuta nejistotou, kterou před ně stát staví průtahy ve schvalování státního rozpočtu, eskamotérskými kousky s uvažovanou výší DPH, ať už „dočasnou“, nebo „trvalou“.

Vše nasvědčuje tomu, že zdroje financování státu nejsou udržovány na odpovídající úrovni a že naopak vysychají a to je příčinou současné nejistoty. O nynějším stavu již bylo mnohé napsáno a argumenty, obhajující současnou situaci přesvědčí jen málokoho. Za velmi nebezpečná považuji  nesystémová  opatření, ke kterým se vláda při hledání zdrojů pro udržení své existence  (a tudíž výkonu státní správy)  musí uchylovat – viz DPH.

Za důvod tohoto stavu/nestavu  nepovažuji   nedostatečnou výši, ale liknavost při výběru DPH, která je dána jednak nedostatečnou  legislativou v oblasti podnikání a rovněž absencí některých nástrojů, které by umožnily výběr daní lépe zajistit.

Ministerstvo financí, ústřední hrdina této frašky, má dostatečné nástroje k tomu, aby zajistilo výběr dostatečných zdrojů financování státního rozpočtu, kde hon na řidiče, kteří mají propadlou nebo, nedejbože,  žádnou dálniční známky představuje marginální  přínos. Už léta se diskutuje nutnost zavedení registračních pokladen*), ale v ústavodárném sboru  (PS) mají  naši volení zástupci zřejmě jiné priority. Nechci tady šířit poplašné zprávy ohledně jistých zájmových skupin, které dění v parlamentu (ne)ovládají a schválení  zákona si (ne)přejí.

Hodně již bylo napsáno na téma vytunelování  firem, korupci při veřejných zakázkách a dalších aspektech, provázejících „naši“ cestu k tržnímu kapitalismu, kterou zahájila tolik velebená kupónová privatizace. Nabízí se paralela mezi fyzikou a světem financí, resp. kapitálu – tak jako hmota a energie jsou veličiny, které jsou věčné, tak i hodnota, vyjadřovaná  např.  ve finančních jednotkách,  nemůže  beze zbytku zmizet, ale transformuje se způsobem, který lze při troše snahy zcela jistě dopátrat.  

Jak vyplývá  z mnohého, co nám nabízí různé vyšetřované kauzy, je hlavním zdrojem korupce způsob zadávání a přidělování státních zakázek…  Ale to již se dostáváme do začarovaného kruhu, ze kterého se nabízí velmi elegantní cesta přijetím příslušného zákona a důkladnou kontrolou majetkových přiznání.

 Z ranku Ministerstva financí je rovněž nedávný pořad o síti hracích automatů v této zemi, která svou hustotou je rovnocenným partnerem zbytku hazardního světa. Ani v této oblasti si nejsem tak úplně jistý, že má stát příjmy z této „činnosti“ zcela, neřku-li vůbec pod kontrolou.

Nepochybně atraktivním námětem je rovněž progresivní zdanění superbohatých , které by odpovídalo svoji strukturou nástrojům, jaké v této oblasti používají  země, ke kterým naši  zákonodární představitelé často upírají své zraky a jimiž, pokud se jim to hodí, též argumentují – např Švédsko nebo Velká Británie.

Stále nekončící metylová aféra je další ukázkou jalovosti státního aparátu a to hned z několika aspektů. Na prvním místě je třeba zmínit již faktický počet úmrtí v této kauze, jehož cifra nemusí být zdaleka definitivní. Na případ však neexistuje jeden jediný pohled, ale nabízí se jich hned několik. Jako občan se nemohu nezeptat, co dělalo Ministerstvo financí v době, kdy se objevila v denním tisku první podezření o zlověstném bobtnání distribuční sítě nelegálního alkoholu. Jak je všeobecně známo, daňové zatížení čistého lihu a potažmo alkoholu představuje nezanedbatelný přínos do státní kasy. Už z tohoto úhlu pohledu se stát choval naprosto nepochopitelně, avšak nikoliv neočekávaně, neboť v 90. letech jsme analogickou situaci zaznamenali v distribuci cigaret, kdy naší hranici křižovaly desítky kamionů plných neevidovaných a tudíž nezdaněných zásilek tabákových výrobců.

Druhou otázkou distribuce a prodeje pančovaného alkoholu je, co v té době dělala Zemědělská a potravinářská inspekce, která by se ze svého statutu měla zabývat jakostí produktů a  ochranou legálních výrobců potravin, do které spadá i alkohol. A v neposlední řadě je zde třeba vzít v potaz očekávanou kampaň Ministerstva zdravotnictví, které jsme se jaksi vůbec nedočkali.  Pokud by nastala podobná situace např. v některé ze zakládajících členských zemí EU věřím tomu, že by na příslušných ministerských postech došlo k výrazné turbulenci…

Jen  stručný pohled  na kompetenci převážně jednoho jediného zdejšího ministerstva…

*) namátkou v oblasti distribuce použitých náhradních dílů pro automobily