Jak chudák do ještě větší bídy přišel anebo volba miss.

Když jsem v sobotu večer přepnul televizi na ČT1, dávali zrovna volbu miss, kde „božský“ Karel s neméně božskou  Lucií zpívali duet. No, zpívali je možná  silné slovo, spíše ústy vypouštěli teplý vzduch, neb jejich mimika se jaksi  netrefovala do reprodukovaného textu písně.

Lucie se přitom zčásti šibalsky křenila (neodmyslitelná součást image naši hvězdy) a zčásti předstírala při náročnějších pasážích úsilí, spojené s „uměleckým“ výkonem.  Ani  Mistr nezahálel a zdatně se zapojil do trefování se do textu, což se mu rovněž příliš nedařilo. Tak jsem se opět vrátil k  programu, kde již skončila reklamní přestávka, nicméně tento zážitek ve mně spustil sled  úvah…Volba miss té které země je  jedinečná příležitost zviditelnit se v přímém přenosu a podle toho taky vypadá obecenstvo. Nic proti tomu. Chtěl bych jenom zdůraznit, žese tady nejedná o charitativní akci s nějakým bohulibým cílem, ale zejména jde o firmy, které prostřednictvím svých sponzorských darů  finalistkám soutěže sledují své marketingové cíle a takto vynaložené prostředky zhodnocují mnohem efektivněji než běžnou televizní reklamou. Že peněz proteče takovým pořadem dost, o tom není  sporu. ČT je ovšem  veřejnoprávní televize, která na rozdíl od těch čistě komerčních nemá reklamu jako hlavní finanční zdroj. Jsou také veřejnoprávní televize, kde reklama prostě není a tím se liší od těch komerčních – např. BBC. Nevím, zda se  liší honorář za playback od honoráře za zpívání „na živo“ -  zřejmě ano.      I tak si nemyslím, že  při playbacku přijdou naši umělci zkrátka. Takže jediný, kdo přijde zkrátka je divák – ať už doma či v sále. O playbacku vím, že je v tuzemsku ordinován  režiséry   zábavních pořadů, kteří si tím zjednodušují práci – nároky na akustiku, živou hudbu a nevím, co ještě. Taky ovšem je mi známo, že v kolébce showbusinessu - USA od podobných praktik upustili už někdy na přelomu 60. a 70. let, kdy se vzbouřili jak  umělecké asociace, tak i sami konzumenti.Důsledkem toho je, že  skutečná hvězda by se nikdy nesnížila k  podobnému podfuku  na obecenstvu, neboť je to pod úroveň a  způsobilo by to újmu jejímu uměleckému kredit  a ten, jak  je zřejmé, se získává zpět zatraceně těžko.  Mám dojem, že tak, jak si hrajeme na demokracii, tak se také z pohodlnosti uchylujeme k starým potěmkinovským praktikám  a našim zpravicovatělým umělcům to vůbec nepřipadá nedůstojné a prezentují to jako normu.