A poslední zhasne…

poměrně drahnou dobu přemýšlím o tom, že heslo Pravda vítězí by mělo být nahrazeno novým – Krást se nevyplácí. Jenomže k tomu, aby tato zásada platila nebo začala platit, se musí začít něco dít  a ještě donedávna jsem měl pocit, že NĚCO v tomto smyslu se v naší společnosti začíná dít.  To, že se jednalo jenom o potvrzení přísloví „Přání otcem myšlenky“ mi došlo po posledním majstrštyku sběratele psacích pomůcek, který tato očekávání a naděje definitivně utnul. Ten, kdo je tím pobouřen či přímo se ho to dotýká  by si měl uvědomit, že takové vyústění dvacetiletého působení v politice je pouze logickým uzavřením období, na jehož konci se odcházející politik může holedbat tím, že přivedl do této kotliny tržní mechanizmy, byť na úkor demokracie byť  drtivá většina lidí si právě demokracii spojuje s volným trhem, jak tomu v   civilizovaných zemích je.  

Tuším námitky  dnešních úspěšných třicátníků a čtyřicátníků, kteří jiný režim nepamatují, ale podle současných statistik stát a s ním většina jeho občanů chudne, zatímco úzká vrstva nepřetržitě bohatne. Prohlubuje se nepřímá úměra mezi  velikostí soukromého majetku a vysycháním zdrojů veřejných financí, se kterým se setkáváme na každém kroku. Psát o příčinách i ukazovat na jednotlivé nejvíce do očí bijících příkladů je zbytečné, na toto téma již bylo napsáno až příliš ve srovnání s tím, jak nicotných až téměř žádných výsledků se medializováním těchto kauz dosáhlo.  

Za tohoto stavu je těžko hledat světlo na konci tunelu..