1 : 0 není zas tak špatný ...?!?

Tak jsme společně protrpěli další zápas naší fotbalové reprezentace. O tom, že český fotbal je bída a utrpení se zejména v poslední době napsalo poměrně dost. Oceňuji kvalifikované komentáře odborníků, kteří poukazují na naší nepřesvědčivou hru ve středu pole, na hrotu nebo v obraně a mají pro to exaktní slovník.  Já bych se na to podíval z pohledu diváka, který až zas tak fotbalu a jeho teorii nemusí rozumět, aby dospěl k závěru, že jsme prostě hráli blbě.  

Za zamyšlení stojí, proč tak tomu je, když národní mužstvo je složeno z hráčů, kteří rozhodně nevidí míč poprvé v životě a docela slušně a úspěšně se fotbalem živí. Odpověď je bohužel triviální - chyba se objevuje v přípravě a jde výlučně na konto realizačního týmu (rozuměj trenéra). Nechci se vracet k aférám, které hýbaly českým fotbalem a určovaly tabulkové výsledky. Jako laikovi mi neunikl propastný rozdíl mezi našimi trenéry a jejich kolegy na úrovni evropských velkoklubů. Zatímco naši lodivodi musí neuroticky pobíhat kolem lajny a vykřikovat na své svěřence pokyny, kerými reagují na aktuální průběh klání, jejich věhlasnější evropští kolegové sedí na svých židlých, občas prohodí slovo se svými asistenty a jenom velmi zřídka se vytočí nad rozhodnutími sudích, a to zejména v případě, kdy jejich tým si nevede na hřišti dobře. Nemám obavy o herní dovednost hráčů, ze kterých se skládá naše reprezentace. Ostatně oni to musí dokazovat během ligových utkání, která hrají každý týden ve vrcholných evropských soutěžích ve svých klubech. Co mě ovšem nenechává klidným je fakt, že pokud se tito hráči sejdou pod hlavičkou národní reprezentace, tak působí jako zájmové mužstvo III.A divize TJ Kotěhůlky. Míč sice dovedně zpracují, občas i nahrají, ale o nějakém kolektivním pojetí a nedej Bože strategii (která se nota bene musí utvářet od herního profilu protivníka) není ani vidu ani slechu.

Česká fotbalová reprezentace měla štěstí na několik trenérů, kteří při znalosti naší mentality dovedli náš fotbal na evropské a občas i světové výsluní. Byli to borci jako Vejvoda, Ježek a do jisté míry i Brückner, který se ovšem vezl na vlně mimořádné konstelace výjimečných hráčů, se kterými byl ve styku již od dorostu.

Anglický národní fotbal, na rozdíl od jejich Premier Ligue, rozhodně nespí na vavřínech, ale  je na místě zmínit, že na postu národního trenéra vystřídal Ital Švéda, což rozhodně neubírá na kvalitě místních trenérů, ale určitý nadhled rozhodně není na škodu.

Každopádně bych se přimlouval za to, aby hráče, kteří svým postavením na fotbalovém žebříčku a díky své píli a dovednosti se dostali na současnou úroveň měli i odpovídající partnery na trenérské straně.

V tom se ostatně sport neliší od politiky. Jakého máš kouče, takovou hru hraješ....