To, co kritizujete je to nejlepší, co se mohlo stát. Žádné opatření nikdy nezabrání tragediím, pouze bude šikanovat lidi. Blbce, duševně nemocné ani lumpy žádné plošné opatření nevyhubí.

Blbnou kontrolou škol, jaká mají bezpečnostní opatření, jako by duševně vyšinutí mohli vraždit jenom v nich. Když pozamykají školy, oni si je vyhlídnou až půjdou ze škol domů nebo až se budou vracet z diskoték.

Špatný systém je až důsledkem špatnosti člověka. A lidskou špatnost či nedokonalost žádný systém nespasí.

Duševně nemocní tu byli, jsou a budou. Vlastně skoro každý z nás má nějakou temnou stránku, asi 2/3 z nás jsou neurotiky (což ne vždy je tak banální, jak to vypadá). Leckdo trpí vážnější duševní chorobou. O některých se to ví, o jiných ještě ne (protože ne vše je hned vidět). Někteří lidé nejsou ani tak duševně nemocní, jako psychicky, osobnostně zmrzačeni.

Můžeme duševně choré snad víc hlídat. Můžeme je snad i týrat tím, že je nadosmrti zavřeme, přestože jim poskytujeme léčbu, která z nich dělá na 90 procent normální lidi, potrestané doživotím za nemoc.

Jednoduchá řešení existují jen v ústech populistů.

takové věci, jako ve Žďáru se prostě předvídat nedají a stát se mohou - žádné "skutky" na to nic nezmledy byste chtěl sedět 24 hodin zavřený v domě, obehnaném ostnatým drátem a komunikoval s  okolím jen přes počítač

Velkohubá prohlášení v tomto případě mají smysl pouze u propuštění pacientky s nebezpečnou diagnózou. Zde je chyba systému jasná. Válková po dotazu na práci soudu byla ihned soudci napadena, že rýpe do jejich nezávislosti (rozumějte liknavé a lajdácké práci, jestli se tomu vůbec práce dá ještě říkat). Takže klasika po česku s odvoláváním se kolem dokola. A další věci, jako je zabezpečení škol, systémová opatření atp. - v tomto případě by nepomohlo vůbec nic, za 20 minut se do školy musí dostat několik set žáků, je nereálné, aby se nepodařilo proklouznout. Klidně to mohla být pošta, nádraží, hypermarket.. tuto loterii s narušenou osobou nelze vyhrát. Odnesl to kluk-hrdina, co chtěl pomoci, ostatní můžeme doufat, že se s takhle naladěnou a narušenou osobou nikdy nesetkáme, protože šance šťastný konec je hodně nejistá...

A ještě k té velkohubosti - až si líný, nezávislý a asi (podle něho) špatně placený soudce bude chtít ušetřit práci s vyžádáním posudků, třeba si právě vzpomene na velkohubost ve Žďáře, zabliká mu majáček a přes svůj odpor ke své práci se zamyslí a bude konat, tak jak by měl, tak to bude dobré.