Takové harcování, až bezdomovectví je těžký úděl dítěte. Většinou ani neumí své  trápení popsat ani se neováží, aby nepřišel o své poslední jistoty.

Proč by se děti neodvážily říci, co jim vadí? A kde jste vzala to bezdomovectví?

K poslednímu odstavci bych sice měl drobnou výhradu, ale jinak souhlas.

Nesouhlasím s Vaším postojem, ačkoliv jsem patrně ze stejné generace, jako Vy.

Střídavá péče jen pokud se dokáží oba rodiče domluvit při předávání. Například jaké má dítě problémy ve škole, zdravotní problémy atd. Ale musí mít jeden domov, svůj pokojíček, své stále stejné kamarády ze školy a z okolí bydliště. Praxe bývá většinou opačná!!! Neschopnost se vůbec domluvit, odpovědnost k dítěti, střídání dvou domovů a škol, a bohužel i dětských lékařů, málokdy rodiče bydlí blízko sebe... Kolik procent, či spíš promile rozvedených se dokáže po rozvodu rozumně domluvit? Jaká je jistota, když rozvod bývá zpravidla kvůli neodpovědnosti jednoho z partnerů, že tento když bude mít dítě sám celých čtrnáct dní, že se bude o něj starat odpovědně????

Kde jste přišel na to, že rozvod bývá zpravidla kvůli neodpovědnosti jednoho z partnerů?

Ale přesně takhle střídavá péče přeci nemá vypadat! Se střídavkou můsí souhlasit oba a OBA se jí podřídit. To znamená m.j. najít si bydlení tak, aby dítě právě namuselo měnit školu, lékaře,kamarády, atp. Když jsem se rozvedl, tak starší dcera chtěla zůstat se mnou a mladší u bývalky. Prakticky ale holky byly pořád spolu - týden až 14 dní u mne a pak u jejich mámy. Bydleli jsme od sebe 10 minut chůze, takže žádné dva dětské kolektivy se nekonaly. Fakt je, že jsme spolu hodně komunikovali, takže holky neměly šanci na "ale táta(máma) nám to dovolil (a). Takže pokud střídavka, proč ne, ale jde hlavně o dítě a pokud někdo jde do střídavky a jde mu hlavně o dítě a ne o nějaké handrkování z bývalým partnerem, tak se prostě dítěti v mnoha věcech musí podřídit.

A kdyby ve Vašem případě matka s dětmi odjela pryč a s takhle luxusním kontaktem nesouhlasila...tak byste prostě zmlkl a šel?

Myslím, že jste srandista.  Nejdřív vylíčíte, jak rodiče budou úmyslně dítě vychovávat každý jinak, jak budou pomlouvat kroky toho druhého.  A pak napíšete, že dítě neztratí otce, který se nebude podílet na jeho výchově. Logika jak hrom.  To jako matka náhle již nebude otce nenávidět, nebude ho pomlouvat? Pokud by byla tak sebestředná při střídavé výchově, bude nutně i tehdy, bude-li mít dítě v péči výlučné. A otec se stane takovým vyvrhelem, že ho dítko nebude chtít vidět ani po letech. Takových jedinců jsou u nás desetitisíce, ne-li statisíce.

Víte, co mně nejvíc fascinuje: nářky nad tím, že se střídá výchova. Po týdnu či (lépe) po měsíci. Dítě prý to neunese! (Kdo to kdy zkoumal?) A střídání vychovatelů po půl hodině, po pěti minutách či každou vteřinu nevadí?  Pokud mají rodiče odlišný pohled na výchovu, projeví se při každém styku.  Trvalém, přechodném i střídavém. Je zajímavé, kolik moudrých toto nevšímá (naposledy jakási psycholožka v Sama doma).

   V čem se liší, prosím pěkně 10denní pobyt u matky a třídenní u otce (kterému je jeho vlastní dítě "půjčeno")  od 14 denního pobytu u každého z nich (ptám na vliv na psychiku či výchovu potomka). To by mně opravdu zajímalo.

  Poznámka: Problém střídání škol a faktického vyloučení možnosti mimoškolních aktivit samozřejmě nepopírám.

Váš text je psán poněkud z ženského pohledu a mnoho z mužů by, zejména se závěrem, nesouhlasilo.

O dítě jde samozřejmě v první řadě a zároveň se mi líbí střídavá péče. Jako ideální bych proto viděl praktikovat střídavou péči v místě školy dítěte (dětí) a jeho (jejich) kamarádů. Ať se stěhují rodiče, když už dítě dostali do takové situace, ať situaci řeší jakkoliv, ale nezatěžují tím své dítě. Ono za jejich neschopnost domluvit se nemůže.

Nesouhlasím s názorem a dosavadní praxí, že dítě má být automaticky v péči matky a jen matka je pro něj to nejlepší. To je, s prominutím, demagogie.

Souhlasím. Ten mladík byl neuvěřitelný sobec. Věřím tomu, že on by nesouhlasil s tím, aby se sám stěhoval každých čtrnáct dní. Jeho dětí je mi velmi líto. Dítě má svůj pokojíček, své kamarády ve škole a bydlišti. Mít dva dětské lékaře-to není dobré. atd., atd....

Heleďte - víte jak zajímavé je stěhovat se každých čtrnáct dní k jedné milence? (Jo, zvládnout pak obě je horší.)

 Teď vážně: Proč je sobec ten mladík? Proč není sobec matka, která, aby zabránila "nesmyslu" střídavé péče, může navrhnout  svěření dítěte do péče otce. To by přece byl velmi účinný krok.

Máte pravdu - bohudík.

Věřím že ani jeden z diskutujících to takto nepraktikuje. Hlavně že dělá "chytráka v televizi".

Hezký den