Změny na středních školách jsou především s ohledem na demografický vývoj nevyhnutelné. Studenti prostě nejsou a společnost na to musí reagovat. Rušení nebo slučování středních škol se týká nejen víceletých gymnázií, ale i škol napříč celým spektrem.
V současné době vznikají po celé Vysočině, ale i v jiných krajích petice, pod které se podepisují stovky lidí, aby vyjádřili podporu některé ze škol. To je ale nezachrání. Šance na přežití však školy mají.
Řešení situace na středních školách musí být citlivé a především ve všech ohledech spravedlivé. Jestliže v našem kraji zrušíme nebo sloučíme více škol než v příslušném poměru v kraji sousedním, riskujeme tak, že studenti budou ve velkém dojíždět do sousedního, což ten můj citelně oslabí. Proto řešení tohoto stavu vyžaduje úzkou spolupráci ministerstva školství jak se zřizovateli středních škol, tak i s místními samosprávami – městy a obcemi. Na proces optimalizace totiž budou navazovat i změny v dalších faktorech v jednotlivých krajích, kterými jsou například dopravní obslužnost nebo přístupnost škol.
Jedním z často navrhovaných řešení ze strany odpůrců zeštihlování ve středním školství je redukce počtu žáků ve třídách. Z hlediska nastavení systému je ale tato verze nereálná. Na toto řešení neexistují normativy. Navíc školy dostávají peníze podle počtu žáků a už nyní některé školy balancují na hranici přežití. Za deset, dvacet, let by tato škola při stávajících podmínkách stejně nepřežila. V případě reformy má stále naději. A to si myslím, že je dobrá cesta.
Stejně jako rušení i slučování musí probíhat s ohledem na charakter regionu. Slučovat by se měly školy se stejným oborovým základem a důležité je ponechat obory, které mají v kraji tradici a obory nezbytné pro zajištění rozvoje dané oblasti.
Vím, že je to citlivé téma, které zasahuje do našich životů, ale vyřešit se musí. Nemůžeme před tím strkat hlavu do písku, právě naopak se na to musíme podívat reálně.
