Tento týden jsem jel do Prahy po D1, teploměr ukazoval dva stupně pod nulou a všude kolem byla mlha. Na podzim nic neobvyklého. Během cesty jsem musel několikrát dát nohu z plynu. Viděl jsem jev neobvyklý na toto roční období a klimatické podmínky. Silničáři totiž ve velkém plátovali dálnici. Je to od ministra dopravy milé, že se snaží špatný stav D1 zlepšit stůj co stůj, látovat (rozumějme spravovat) silnice mráz nemráz.
Ani jsem netušil, že jsme pořád tak bohatý stát, že ty peníze můžeme takto vyhazovat. Mráz nedovolí povrch spravit natolik dobře, aby vydržel. A tak mě napadlo, že ministerstvu dopravy nejde ani tak o spravení dálnice, ale spíš o to, aby silničáři byli vidět a řidiči tak získali dojem, že se „něco děje“ a co pro ně vše ta doprava dělá.
Další tragédií českých silnic a dálnic je vlnící se čtyři roky stará ostravská dálnice. Místní se těšili na kvalitní dálnici, která do regionu přivede nové investory, ale místo toho jezdí po dálnici s boulemi a raději pomaleji, než na obyčejné silnici, aby nedošlo k havárii. Boule se objevily hned po jejím otevření, a tak musel dojít k omezení rychlosti a k zahájení reklamace.
Člověk by řekla, že to není možné. Kam zmizela poctivá práce a zodpovědnost za odvedenou práci? Pokud budou od příštího roku probíhat práce na D1 podobně jako na ostravské dálnici, můžeme se těšit možná ještě na větší pohoupání z Brna do Prahy.
