Proč ti (fotbaloví) kluci to vždycky zkazí ...

Každý potřebuje mít v životě svůj vzor, nebo vzory, u kterých se inspiruje. Patří to k dětství, dospívání, ale i k dospělému životu. Sociologické výzkumy však ukazují, že děti a mladí lidé své vzory nemají. A není se vlastně čemu divit. Kde své vzory mají hledat? Krásné vzory mohly mít například v našich fotbalistech. Jen kdyby ty oslavy zase tak nepřehnali.

Je velká škoda, zvláště v této době, kdy v naší společnosti chybí autority a dané slovo nemá svoji váhu, že naši fotbalisti zbourali své možnosti být vzorem pro mladé kluky a holky. Úspěch si zaslouží oslavu a patří k tomu radost a vyjádření svých emocí. Ale není možné vulgárně pokřikovat, trhat si společenské oblečení a ještě ke všemu být na odiv celému světu. Tomáš Rosický se za chování fotbalistů sice omluvil. Ale našim dětem a mladým lidem vzali fotbalisté mnohem víc, než co by se dalo vyřešit pouhou omluvou.

„V zdravém těle zdravý duch“, slýchával jsem od rodičů a prarodičů. Ten, kdo sportuje, je férový a čestný člověk. Sportovci bývali často velkými vzory. Obdivovali jsme jejich houževnatost, sílu překonávat překážky, trpělivost a odvahu. A oceňovali jsme, když uměli přijmout prohru a jásali jsme, když zvítězili.

To, co předvedli naši fotbalisté po vítězství v Černé Hoře, je pro mě velké zklamání. A nejvíc mě mrzí, že zklamali naše děti.