Moralizování Ústavního soudu kolem stavebního spoření

Ústavní soud se zachoval jako třetí strana Parlamentu a vzal na sebe roli moralisty a ochránce slabých. Politikům tak dal už poněkolikáté najevo, že do jejich rozhodnutí může a bude zasahovat. V tomto případě však zcela nepochopitelně, protože paradoxně pomohl skupině movitějších. Stavební spoření je ve své podstatě pouze jeden z bankovních produktů, který dokáže s pomocí státních příspěvků zhodnotit úspory. A ti, kteří do stavebního spoření peníze vkládají, z dob vlád Václava Klause, jsou převážně lidé s vyššími příjmy.

Ústavní soud tak s trochou nadsázky bohatým dává a chudým bere. Od úprav ve stavebním spoření si stát sliboval roční úsporu ve výši šesti až osmi miliard. V tuto chvíli je logicky bude muset vzít jinde. Čistě hypoteticky tak vezme peníze určené na železniční dopravu a České dráhy budou muset zrušit některé nevytěžené spoje. A kdo těmi spoji většinou jezdí? Lidé s nízkými příjmy. Lidé, kteří žijí od výplaty k výplatě a stavební spoření si dovolit nemohou a nevyužívají ho. Lidé, kteří nemají vlastní auta a z bodu A do bodu B cestují vlakem nebo autobusem.

Důležité je ale říci, že změna, kterou koalice na začátku roku provedla, se nikterak nedotkla soukromých úspor. Pouze se stavební spoření stalo méně výhodné než v minulosti. Sám bych měl spíše jásat, protože stavební spoření uzavřené mám. Ale nebudu. Menší zlo, které v tomto případě reprezentuje zkrácení výnosů ze stavebního spoření, totiž bude muset vykoupit zlo jiné a možná větší, které už může vadit podstatně více. Možná to bude zlo, které nakonec budou muset splácet i moje děti.