Život po šedesátce

Život je někdy hodně nevděčná potvora. Například kolik času, peněz, úsilí a fantazie člověk investuje do toho, že ze sebe naprosto bez zábran udělá totálního hlupáka jenom aby tu a tam zabodoval u nějaké roštěnky. 

Na to už ale vzpomínám jenom s nostalgií a s úsměvem.

V pracovním životě pomalu ale jistě vbíhám do posledního kola. Nemusím se už bát o místo a mohu svobodně říct komukoli do očí co mi leží na srdci a co si doopravdy myslím. Věci konečně začínají samy od sebe běžet tím správným směrem.

A těším se na to, že si v důchodu začnu pořádně užívat luxusu, kterým jsou pro mne především dvě věci. Čtení a spánek. Abyste si ale o mne nemysleli, že jsem nějaký lenoch. Pravý opak je pravdou. Sportuji relativně dost a doufám, že s postupujícím věkem to bude čím dál lepší. V tom smyslu, že budu mít snad více volného času.

Mou nejoblíbenější sportovní aktivitou je golf. Hrát jsem začal až v pětapadesáti a tudíž jsem pořád ještě ve fázi, kdy se mohu zlepšovat. Nicméně hraji hlavně pro radost ze hry a z pohybu. Golf je sport pro každého a má tu výhodu, že se dá hrát do vysokého věku. Tedy pokud slouží zdraví.   Jenom mne mrzí, že poblíž Kutné Hory není žádné golfové hřiště kromě Casy Sereny na Roztěži. To je bohužel čistě privátní hřiště a jako takové je pro běžného golfistu nedostupné. Nicméně s tím jsem se už taky vyrovnal. Konec konců do Molitorova nebo do Poděbrad to není daleko.

Co se týče možností sportování seniorů obecně na to má každý určitě nějaký názor, ale ruku na srdce. Nejde jenom o seniory. V této souvislosti mi přišel mysl citát Jana Wericha „ Kdo chce hledá způsob. Kdo nechce hledá důvod.“ Kdo sportovat chce má možností spoustu.  Počínaje delšími procházkami, přes cyklistiku, v létě plavání nebo v zimě lyžování. Kdo chce může si zajít i do nějaké posilky, ale pro seniory bohatě stačí zacvičit si s vlastní vahou doma. Tedy pokud člověk má nějakou tu motivaci a hlavně vůli s sebou ještě něco dělat.

Úderem šedesátky ale nastává doba velkého úklidu. Genetický čistící program se sám postaral, že mozek spoustu naprosto zbytečných informací samovolně vymazal a průběžně maže. A to všechno, abychom se mohli soustředit jen na to opravdu podstatné: na … hmmmmmm, jak se to jenom… ech… no ták… no, však víte.