Nádherný, hluboký film . Viděla jsem několikrát.

Film jsem viděl několikrát, nicméně jestli to bylo při premiéře, nemohu soudit. Zapůsobil na mne od prvního zhlédnutí tak, že se mi zaryl do paměti na celý život. Moje motto na blogu je stručnější, než to vaše, ale o to výmluvnější. Shodou okolností jsem se nedávno bavil o "starých" a "nových" časech se svými již dávno dospělými dcerami (tedy alespoň podle let ) a samozřejmě o tomto filmu neměly ani potuchy. A také jsem se takto dostal k panu Křižanovi a sledoval jeho osudy až do jeho poněkud předčasného konce.

Tu dobu jsem prožíval se vším všudy, jako syn "nepřítele socialistického zřízení", ale nutno říct, že nikdo z naší rodiny na to nedoplatil životem. I když... ale nechci tady psát o sobě.

Ano, podobné filmy dnes nedostávají zdaleka takové "promocion", jako filmy které jste jmenoval. My, co se na svět nedíváme přes ideologocké brýle, víme proč.

Musím říct, že jste mi udělal radost. Možná jste si všiml, že se tu, v tomto prostoru, poslední dobou neobjevuju. Ne kvůli nějaké "demonstraci nesouhlasu", nebo nedaj Bože, kvůli tomu že bych si o sobě myslel, že tím bude toto blogoviště nějak strádat. Ale přiznám se, že se mi dělá často úplně nevolno, když tady čtu ty velmi často prvoplánovité ideologické častušky, z kterých je naprosto jasné, jaké je to dnešní "správné myšlení", "kdo nejde s námi, jde proti nám" a "kdo je padouch a kdo hrdina". Stačí mi většinou jen pohled na "titulku". Ale dnes jsem udělal vyjímku. A nelituju. Odměnou mi byl tady ten váš blog, který mi udělal opravdu radost. Také jsem odkaz na něj hned poslal na Wsap nejen svým dcerám.

Přiznám se, že já jsem teď film neviděl. Poslední dobou si raději šetřím nervy. A ta podobnost... věřím, že vy mi rozumíte.

P.S. Doporučuji také film Kráva. Podobně syrový a podobně vypovídající zase o své době.

Moc vám děkuji pane Jurčáku za obsáhlý komentář k věci. Potěšil jste mne. Je fajn občas narazit na spřízněnou duši

Nejste jediný, Jiří, kdo film zhlédl až nyní, platí to i pro mě - a to díky Vašemu tipu. Včera večer, když malá vnučka, která tento týden nocuje u nás a spí se mnou v obýváku, usnula, pustil jsem si film na smartphonu se sluchátky a musím říci - je to snímek, nad jehož poselstvím člověk přemýšlí ještě dlouho po závěrečných titulcích. Vím poděkování.

Tak to jsem rád, že nejsem jediný, kdo film neznal. Hlavně, že se vám to taky líbilo i když to je moc smutný film se záblesky naděje. Ale takový je život.

Viděl jsem a několikrát. Vždy mám pocit, že vidím své rodiče i sebe, kterým bolševici vzali normální život a je mi zase smutno.

Moji rodiče zemřeli v roce 1980 s přesvědčením, že se dočkám demokracie. Zaplať pánbu, že se nemýlili.

Výborný film

"Tichá bolest" patří k tomu lepšímu. Vyústění mistrovství Rudolfa Hrušínského a zmiňovaného Jiřího Křižana. V podstatě jde o jeho osobní příběh ! Sepsal to ve svých 27 letech. Normalizací zakázáno.

Narozen Valmez, příběh tedy Valašsko. Jeho otec popraven, proces 1951. Vyloučen z gymnázia, klasika. Přesun na šachtu.

Později se uchytil. Za scénář k filmu "Signum Laudis" - navržen na Státní cenu Klementa Gottwalda. Ocenění odmítl převzít s odůvodněním, že mu masový vrah zabil tátu! ! "Tichá bolest"? Viděl jsem, čuměl jsem,, přemýšlel jsem, ...

Viděl jsem několikrát, a pokaždé mě potichu zabolí. Ale příště se budu dívat znovu. Abych nikdy nezapomněl, co dokáží někteří, když se dostanou k moci. A jak moc je důležité psát co si myslím, a myslet si co chci...

Výborný film. Je alespoň částečně autobiografický - otec Jiřího Křižana byl popraven a on sám později před maturitou vyloučen ze školy. Vám karma za připomenutí.

Děkuji za reakci. Následně jsem si k filmu dohledal další informace včetně toho, že se jedná o autobiografický film scénáristy Jiřího Křižana

Milý pane Jirko, viděla jsem ho v televizi asi už v devadesátých letech. Krásný a hluboký, ale přiznám se, už bych si ho nepustila, raději se v poslední době směju. Na Hrušínského, mého milovaného herce, se raději podívám ve Vesničce nebo ve Slavnostech sněženek, rok co rok, znám skoro nazpaměť, ale směju se znovu a znovu

Děkuji vám paní Jarmilo za vaše řádky. Já ho viděl poprvé až nyní a těším se, že si ho pustím znovu. Především kvůli moudrým slovům z úst Rudolfa Hrušínského, která se mne hluboce dotýkala zejména v té pasáži o bolesti. Nicméně pokud se ráda smějete, tak doporučuji slovensko-česko-cikánskou komedii ze současnosti "Invalida"

Film dávali již několikrát a samozřejmě jsem ho viděl.

A co se týče těch srovnání s následujícími, tento film je opravdu o něčem jiném než jen o vojně, jeho záběr je daleko hlubší než četařka v cele......

Pomalu to vypadá, že to viděli všichni kromě mne

Viděl jsem hned při prvním uvedení v televizi. Do tanku v tank!