Proč v neděli na Staromák nepůjdu? Protože nestojím za prezidentem

Ne proto, že bych byl líný nebo že bych měl něco proti demonstracím nebo proti demokracii, ale především nestojím za spolkem, který se tváří jako strážce demokracie (podobně jako Česká televize), ale používá rétoriku, která mi

až příliž připomíná dobu, kdy se pravda určovala podle toho, kdo měl klíče od stranické kanceláře.

V neděli se má na Staroměstském náměstí odehrát velká manifestace „na podporu prezidenta Petra Pavla“, který je mainstreamovými a veřejnoprávními médii prezentován jako pevný, rozhodný, hodnotový. Prostě morální maják a vzor pro pokrokovou mládež.

Jenže když vidím jeho řeč těla a slyším jeho čtené projevy nemohu se zbavit dojmu a pocitů, že poslouchám kolektivní hlas jeho poradců, a ne jeho samotného. Je to jako když v dětství jsme sledovali večerníčky s pohyblivými loutkami. Taky se hýbali a mluvili, ale kdo ty loutky vodil, jsme netušili. Snad s výjimkou Spejbla a Hurvínka.

Jo a hlavně mám rád demokracii bez přívlastků. Ne tu „liberální“, která se tváří jako upgrade, ale ve skutečnosti připomíná komunistickou argumentaci z osmdesátek: „Kdo nejde s námi, jde proti nám“ , kterou soudruzi opsali z Bible. Mimochodem dovedu si představit, že na Staromáku bude hrozit peklem páter Halík po boku s ateisty z pirátského škuneru.

Jestli tohle má být obrana demokracie, tak děkuju pěkně, ale nechci. Tohle déja vu z mládí jsem si neobjednal. „Milion chvilek“ se tváří jako neutrální obránce demokracie, ale jejich akce, výběr témat i tón spíš připomínají politickou hlásnou troubu, která má jasno v tom, kdo je hodný a kdo zlý.

Demokracie není o tom, že občané chodí na náměstí vyjadřovat podporu hlavě státu. Tohle je logika režimů, kde se vůdce zdraví povinným potleskem a kde se účast na shromáždění zapisuje do kádrového posudku.