Já jsem optimista...

Kdybych byl pesimista, škaredil bych se na svět kolem sebe a moc by mi to nepomohlo.

Jsa optimistou sice mohu občas "narazit", častěji ale můj optimistický pohled na svět vede k tomu, že se mi věci spíše daří.

Koneckonců i pro sportovce je lepší zdravá sebedůvěra (podpořená pochopitelně kvalitním tréninkem) než přehnaná sebekritika a nedůvěra ve své schopnosti (zbytečně se tak sráží a i vlivem toho pak nepodá patřičný výkon.).

Pesimista má jedinou výhodu... občas může říci - vždyť jsem vám to říkal...

No - já raději zůstanu optimistou i za cenu, že se občas zmýlím.

Já jsem spíš skeptik, který se nezlobí, když se někdy v něčem zmýlí. Nicméně jeden kamarád, který mne zná dlouho a dobře, tvrdí, že jsem nenapravitelný optimista... A faktem je, že je mi mnohem líp s lidmi, kteří myslí pozitivně, než kteří jsou permanentně negativní. Problém je, že takových je málo a ubývají

Já o tom také často přemýšlím, co vlastně jsem..úsměv mě neopouští skoro nikdy. Jsem tedy optimista?! Ikdyž dokáži i realisticky zvážit, kam se vše řítí. Jsem z toho někdy uvnitř smutná s úsměvem na venek..asi bych se označila za veselého realistu, či lehce smutného optimistu. Anglický umím, jiné jazyky se učit nehodlám.... Ale stále se učím lépe zpívat. Možná nám to zase zakáží, ale je to um, co přináší lidem radost a emoce...to jsou věci, co se pomalu vytrácí a je třeba je doplňovat.

Je načase to probrat osobně... V SaSaZu to nebude, ale co třeba v Grandu?

Jirko, netušil jsem, že se stanu inspirací pro tvůj blog, který se mi moc líbil. Já jsem jen zkratově reagoval na to, co se vyskytuje snad v každém blogu Dvě klišé: 'Líp už bylo' a 'Bude hůř' To 'líp už bylo' se musí ale promítnout do rozsahu času. (to je blbá věta, co?) a sice pokud mluvíme o posledních třiceti letech, dá se s tím částečně souhlasit. Jinak sotva. Jak dobře bylo za Rakouska? Za první republiky, kdy statisíce lidí (hospodářská deprese) neměly co do ůst, sám si pamatuji, jak po válce se bouraly žalostné chudinské čtvrti v Praze (Slatiny apod) Jak bylo za Hitlera, Jak bylo za bolševika, to nemusím ani jmenovat. Toto téma jsem mnohokrát probíral se svým dědou, starým ruským legionářem, narozeném 1883, a moji matkou rok 1910. Oba mi potvrdili, že si ty staré dobré časy můžu strčit za klobouk. Potom mi trochu vadí to neustálé české naříkání. Tady za mořem jsem mluvil snad s tisíci přistěhovalci z celého světa. Ale tolik pesimistů (tedy lidí dobře informovaných) jako v Čechách jsem tu nepotkal. A to jak se dnes lidé v česku mají poVŠECH stránkách, nemyslím jen hmotně, tak se nikdy před tím neměli. Čí je to vina, že máte politiky, jaké máte? kdo je volil? Ten skoro všemi nenáviděný babiš už, jak se proslýchá uvažuje o postu prezidenta. A to o něm mnozí tvrdí, že byl estébák. Ale je v moci vás všech ho nevolit. Mohl bych pokračovat dál, ale to by bylo na blog...a pak, mnozí,ASI PRÁVEM řeknou: "Honzo z Tramtárie, nech si svoje rozumy tam za vodou"

Díky Honzo za tvůj komentář se kterým nelze nesouhlasit. Když bych ale napsal příspěvek, že se máme dobře a že jsme se nikdy neměli líp (tady v Česku), tak se vyrojí taky spousta nesouhlasných reakcí... Já se třeba opravdu nikdy neměl líp jako teď v důchodu...

Když jsem byl malý, našel jsem na hůře zaprášenou knížku, kterou jsem "zhltl", jako ostatně docela velkou část místní lidové knihovny. No a dodnes mi zůstalo v paměti, jak tam nějaký Till Eulenspiegel plakal, když šel z kopce a smál se, když šel do kopce, protože věděl, že tomu za nějakou dobu bude naopak. A používal jsem tu, pro mnohé často otravnou průpovídku, ať už jsme jeli po hřebeni na kole, nebo na běžkách a už dávno vím, že to tak většinou platí i v životě. Otázkou je, jak tu současnou situaci kdo vnímá. Někdo, zároveň se mnou, tvrdí, že jsme hodně dlouhou dobu prožívali to nejlepší období v našich dějinách. Někdo naopak chtěl každou chvíli emigrovat, protože se to nedalo vydržet. Tož co s tým včíl? Vzhledem k tomu, že už mám přece jenom nějaké vlastní zkušenosti a zprostředkovaně i přímo od svých rodičů, kteří nahlédli téměř k začátku minulého století, to úplně nejlíp nevidím. Pokud to skončí pouze u podobné krize, jako před zhruba patnácti lety, bude ze mne šťastný starý muž.

Děkuji pane Jurčáku za vaši reakci. Já už jsem smířený s tím, že nějak bylo a nějak je s tím, že jsem vděčný za každý den, kdy jsem ještě zdráv a kdy se mohu ještě relativně svobodně rozhodnout co budu dělat a co dělat nebudu. Tedy pokud mi do toho nehodí vidle manželka

Jeden z mých mnohých za můj nekrátký život mně nadřízených, měl ,,své" pořekadlo: ,,Je lepší být mírným pesimistou. Když něco dopadne blbě, tak jsem s tím počítal, když dobře, mohu být až příjemně překvapen"