- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Také se divím, že sebe, své myšlenky a své soukromí paní Vlachová tak "nemilosrdně" a často "odkopává" na svém blogu. V mládí jsem často slýchávala přísloví "Mluviti stříbro, mlčeti zlato".........téma k zamyšlení pro některé blogery.
Pokud je motivaci sebereflexe dotycne blogerky,pak je clanek prinosny. Obavam se,ze dotycna blogerka je spise vyzvou pro sveho syna (o kterem psala) a jebo rodinu a pripadne pro sve okoli. Lidi blizko ni je mi trochu lito,protoze na rozdil od nas,je pro ne dulezitejsi...
Po přečtení Tvého blogu jsem byl nepřímo donucen seznámit se i blogem pí.Vlachové. S věcným obsahem jejího blogu vcelku souhlas - ženy by měly umět být ženami, se stylem jejího podání mám ale problém také.
Za Tvůj blog karma.
Blogy paní Vlachové jsem několikrát četla, ale tak mě znechutily, že je už raději neotvírám... A panu Berákovi věřím, zaslouží si karmu.
Moja řeč, pane kolego! Náš věk má, k tomu co jste napsal, jednu velkou výhodu. Těch žen, které jsou mladší a nějak přitažlivé, je s přibývajícími lety čím dál víc.
Chtěl jsem paní něco napsat do diskuze, ale pak jsem si řekl, že podobní lidé byli v dřívější době mezi indiány hájeni, ženy pak ve středověku upalovány na hranici. A to si paní blogerka, která musela vyjímečně "sockou", přecejen nezaslouží a nemá smysl s ní ztrácet čas. Já se přikláním k té první možnosti.
Na svět kolem se díváme a vnímáme jej podle toho, co nosíme v srdci. A v podstatě vlastně to, co sdělujeme, ať už se to týká čehokoliv, je naším zrcadlem.
Vašemu blogu samozřejmě karma, pane Beránku
Nic není samozřejmostí, ale děkuji a přeji hezkou neděli
Dopracovala se až k autu? Tomu nemůžu uvěřit. Vám karma.
Paní Vlasáková evidentně žádná "socka" není, protože ona jezdí autem,
Opravte si, prosím, příjmení.
Jinak karma.
Autorka je taková extrémní pořád.
Mám to akorát naopak: řídím rád, ale když můžu, tak autem nejedu - v zimě MHD a od jara do podzimu na kole nebo koloběžce.
To málo pro ekologii (i peněženku) se dá udělat snadno a ještě to prospěje zdraví.
Rejpalům: pokud se někdo cestou do práce nemůže vyhnout silnicím s hustou dopravou, kolo jako možnost odpadá.
Po Praze třeba jezdím zásadně metrem, nebo tramvají, pokud nejedu někam na periferii. Tramvaj mám dokonce raději, mohu si prohlížet město. Takže koukám většinou z okna a kochám se, než abych sledovala, co má která ženská na sobě:-)
Člověk bývá šťastnější, když se přestane vidět okem jiných lidí a zaměří se na sebe, co je pro něj důležité.
Nakonec člověk ocení víc lidi milé a vychované než dámu v perfektním kostýmku, která začne zdržovat u pokladny kvůli prkotině, nebo se předbíhat ve frontě, protože lepšolidi mají přednost před sockami.
Ony ty dámy v perfektním kostýmku, jak jsem měl možnost poznat, nejsou zrovna těmi nejženštějšími a nejpřitažlivějšími. Chybí mi u nich ta pravá, ničím nefalšovaná a přirozená ženskost, jakou vidím u dam vkusně oblečených a zjevně netoužících lacině zaujmout pouze navenek.