Duchovní význam norského masakru

Se svolením autora publicisty Dana Drápala předkládám čtenářům článek, který asi nebude srozumitelný všem, protože lidé stojící vně církve vidí pouze církev, a církev-nevěstku a církev-nevěstu nerozlišují. Kéž by však bylo víc těch, kteří se učí milovat i své nepřátele a kteří znají svého Pána.

Ve třetím roce kralování judského krále Jójakíma přitáhl babylonský král Nebúkadnesar k Jeruzalému a oblehl jej (Daniel 1,1).

Existuje církev-nevěsta a církev-nevěstka. Ani církev-nevěsta, ani církev-nevěstka ovšem není totožná s žádnou konkrétní denominací, jakkoli by si to mnozí přáli, ať už pozitivně nebo negativně. Platí ovšem, že jednotlivé denominace se mohou v určitých situacích blížit jedné či druhé. Ve hře je ovšem mnoho proměnných, z nichž jednou je čas.

         Církev-nevěsta nikdy neobléhá církev-nevěstku. Církev-nevěstka však mnohdy obléhá církev-nevěstu. Jeruzalém nikdy neoblehne Babylon, Babylon ale občas obléhá Jeruzalém.

         Církev-nevěsta rozumí svému Pánu, který říká, že přišel, aby položil svou duši jako výkupné za mnohé. Církev-nevěsta nikdy nežádá smrt druhých lidí a nikdy netvrdí, že na světě bude dobře, až budou vyhubeni ti nebo oni (Židé, kacíři, kulaci, komunisté, šíité, sunité, jinověrci – dosaďte si, koho chcete). Tvrdí to ale církev-nevěstka.

         Ti, kdo patří k církvi-nevěstě, jsou ochotni v krajním případě položit i život. Učí se od svého Pána lásce k nepřátelům. Učí se rovněž umírat sami sobě.

         Zato církev-nevěstka si dříve nebo později začne žádat krve. Nejlépe krve nevinných.

         O existenci nevěsty a nevěstky ale vědí pouze ti křesťané, kteří prožili osobní obrácení a kteří učinili osobní zkušenost s tím, co znamená umírat sobě samotnému. Lidé stojící vně církve vidí pouze církev, a církev-nevěstku a církev-nevěstu nerozlišují.

         To, co udělal Anders Behring Breivik, byl perfektní satanský tah. Do nynějška totiž co se týče násilí „vedli“ muslimové nad křesťany 999:1. Nyní si lidé, kteří netuší, co to křesťanství je – a takových je v naší zemi mírná většina – pomyslí: ti křesťané nejsou o nic lepší než muslimové. A není proti tomu obrana.

         Zajímavé je, že pachatel masakru je označován za fundamentalistického křesťana. Nu, stojí za zmínku, co napsal na svém blogu:

„Dnešní protestantská církev je směšná. Duchovní pochodují v džínách na akcích podporujících Palestince a jejich kostely vypadají jako zmenšená obchodní střediska. Podporuji nepřímou kolektivní konverzi protestantských církví zpět ke katolicismu.“ (Převzato z The Christian Post, článek psal Daniel Blake.)

Nejsem přítelem konspiračních teorií a zejména v Norsku nepředpokládám masivní manipulaci s fakty. I v Norsku sice vítězí levicová a feministická ideologie, nicméně církev (včetně fundamentalistických směrů) je tam podstatně silnější než v jiných skandinávských zemích či v řadě dalších evropských zemí. Nepochybuji o tom, že církve se vyjádří k tvrzení, že tento muž byl křesťanem (do kterého sboru chodil? Kde byl členem?). Ví se o něm, že se nechal pokřtít v době dospívání; později se však od křesťanství odvrátil.

Nicméně u nás bude tvrzení, že šlo o fundamentalistického křesťana, velice působivé.

Přesto se mi vtírá myšlenka: Neusoudil někdo v Evropě, že už je na čase evangelikálním křesťanům definitivně zakroutit krkem? To by vysvětlovalo šíření lživého tvrzení, že jde o fundamentalistického křesťana.  

Jaký je ale náš postoj? Co vyčítáme muslimským teroristům? To, že pro ně lidský život nemá žádnou cenu. To, že jsou lidé popravováni bez soudu a bez zábran. Anders Behring Breivik nemůže bojovat proti islámskému nebezpečí stejnými zbraněmi. Pokud někdo bojuje stejnými zbraněmi, pak není za co bojovat, protože pak by Západní společnost skutečně nebyla lepší než islámská. Pokud chtěl skutečně bojovat proti islámskému nebezpečí, pak udělal pravý opak toho, co dělat měl.

Jeho čin přispěl k dalšímu zmatení. Jelikož síla internetu stále roste a na internet lze umístit cokoli – a kde co se na něm také dá najít, aniž máte možnost ověřit si, co jaké míry je to věrohodné – dostáváme se „zpátky na čtverec A1“, totiž do situace, kdy můžete věřit jen lidem, které sami osobně znáte.

Co to znamená pro nás křesťany? Že musíme být především věrohodní, že nesmíme šířit falešné informace a že je třeba vydávat svědectví pravdě, přestože je to stále těžší.

Dan Drápal, 24. července 2011

PS: Znění výňatku z Breivikova blogu v angličtině:

"Today's Protestant church is a joke. Priests in jeans who march for Palestine and churches that look like minimalist shopping centres. I am a supporter of an indirect collective conversion of the Protestant church back to the Catholic."