Čína 4 aneb poručíme větru dešti?

Při plánování cesty a programu jsem pochopitelně sledoval i všechny možné předpovědi počasí, které se shodovaly v tom, že není třeba brát si s sebou teplé oblečení. A že by nemělo ani pršet. Realita však byla taková, že když jsem

se ráno probudil, že lilo jako z konve. Měl jsem v plánu, že vyrazím na náměstí Nebeského klidu a pak do Zakázaného města, ale člověk míní a Bůh nebo příroda mění.

Když jsem sháněl ubytování, tak jsem se domníval, že jsem si zarezervoval „bed and breakfast“, ale chybička se vloudila, protože mi na recepci bylo řečeno, že se snídaně platí zvlášť a že jedna snídaně stojí 39 yuanů. Což nebyl nijak zásadní problém. Naopak. Na pokoji byla krásná rychlovarná konvice a kávy nebo čaje jsem si mohl udělat co hrdlo ráčilo. Takže moje první snídaně byly „zbytky“ z letadla, protože mi bylo líto je vyhodit do koše.

Během snidaně jsem si zjistil, že přestat pršet by mělo mezi desátou a jedenáctou hodinou, a tak jsem si řekl, že do ulic vyrazím, až ten liják poleví. Pršet sice přestalo až v podvečer, ale udělal jsem si takový program, abych moc nezmokl, protože deštník jsem neměl.

Nejdříve jsem vyrazil do Bank of China pro nějakou hotovost, abych v následujících hodinách a dnech zjistil, že platba v hotovosti je pro místní přežitek. Prakticky všude se platí přes aplikaci AliPay nebo WeChat Pay. Měl jsem nainstalovanou jenom tu první, ale chvíli mi trvalo, než jsem se s ní naučil zacházet a poprvé s ní i zaplatit. Problém byl především u různých automatů, kde návody, jak si co koupit, byly pouze v čínštině...

Cestou z banky jsem narazil na McDonald a zvědavost zvítězila. Chtěl jsem si dát jen McCafé, ale nakonec jsem si dal i něco k zakousnutí než vyrazím do ulic. Asi k tomu nebudu nic psát a přidám jen pár momentek s tím, že kdybych uvažoval o koupi nového auta, že bych si z těch čínských modelů určitě nějaké vybral. Ostatně ono to nebude trvat moc dlouho, že lidé v Evropě si začnou kupovat čínská auta. Podobně jako si kupují ta japonská nebo jihokorejská.

Když jsem byl chlapec malý, rád jsem si hrával s autíčkama na baterky, ale ani ve snu by mne nenapadlo, že na stará kolena se k nim možná ještě vrátím...