Čína 11: Epilog

Svůj úvodní článek „Subjektivní pocity a dojmy z návštěvy Číny, jsem publikoval 16.10.2024 a dnes tedy zrekapitujuji, co se mi líbilo a co ne. Předesílám, že víc bylo těch pozitivních než negativních. Kromě textu epilog bude

obsahovat dosud nezveřejněné fotografie, o kterých si myslím, že by se čtenářům mohly líbit.

Současný Peking a Čína představují dynamický mix starobylé tradice a moderního technologického rozvoje. Peking, coby hlavní město Číny, se vyznačuje kontrastem mezi historickými místy jako Zakázané město, Chrám nebes či Letní palác (ten jsem ale nestačil navštívit) a futuristickými mrakodrapy, obchodními centry a moderními dopravními uzly. Metropole je centrem čínské politiky, kultury a také inovací. Ve městě, které má přísně regulovaný život, se mísí národní hrdost se snahou stát se globálním lídrem v oblasti technologií a infrastruktury.

Na národní úrovni Čína prochází obdobím rychlého ekonomického růstu, i když se zároveň snaží řešit výzvy, jako je stárnutí populace, znečištění životního prostředí a geopolitické napětí. Vláda Čínské lidové republiky pod silným vedením Komunistické strany Číny aktivně prosazuje politiku tzv. „čínského snu,“ který zahrnuje ekonomickou soběstačnost, rozvoj infrastruktury, investice do umělé inteligence a technologie. Současně však existuje značná míra cenzury, vlivné sledování obyvatelstva a omezování svobody slova.

Kulturně zůstává Čína velmi hrdá na své bohaté dědictví a tradice, které jsou patrné například v umění, hudbě, literatuře či festivalových oslavách. V neposlední řadě to je vidět i slyšet na televizních kanálech, které jsem si pouštěl jako kulisu večer před spánkem.

Domů jsem pro změnu letěl nikoli přes Paříž ale přes Amsterdam. Zpáteční cesta byla příjemnější, protože nebyla v noci. A utekla mi celkem rychle, protože během ní jsem stihl zkouknout čtyři nové filmy. Nejvíc mne oslovil film „Civil War“, ze kterého mi běhal mráz po zádech, když jsem si představil, že se blíží prezidentské volby v USA. V den, kdy píši tyto řádky, to už má svět za sebou. Mnozí se radují, mnozí pláčí a spoustě lidí to je šumafuk.

O tom ale tento příspěvek není i když by mne fakt zajímalo, jestli by Číńané chtěli mít za prezidenta raději Trumpa nebo Harrisovou. Osobně si myslím, že je jim to jedno. Stejně jako jestli je u nás prezidentem Petr nebo Pavel...

A zazvonil zvonec a pohádky je konec