Cesta ze Singapuru do Kuala Lumpur

Zvažovali jsme různé možnosti. Letadlo, vlak i autobus. Po zvážení všech pro a proti jsme se rozhodli, že jízda busem bude to pravé ořechové. A taky trochu dobrodružné. Pro vstup do Malajsie je však třeba mít kromě cestovního

pasu, který musí být platný minimálně 6 měsíců od data vstupu do země, také kartu MDAC. Pro turistické pobyty do 90 dnů sice není potřeba vízum, ale nejdříve tři dny před cestou je nutné vyplnit online tu příjezdovou kartu.

To však pro důchodce nebyla žádná sranda. Naopak. Byly to docela nervy. Kamarád si před cestou koupil nový mobil a ještě se s ním tak úplně neskamarádil. Naťukat přes mobilní klávesnici všechny potřebné údaje se mu nepovedlo a tak jsem to musel udělat za oba dva. Časově nám to bohužel zabralo 3 hodiny, ale nakonec se to povedlo, a my mohli vyrazit na poslední prohlídku Singapuru před cestou na sever.

Lístky do autobusu jsem koupil ještě doma v Česku a na odjezdové místo našeho busu jsme se dostali s dostatečnou časovou rezervou taxíkem. Před odjezdem jsme se dokonce stačili i dobře najíst.

Samotná cesta proběhla bezproblémově, když pominu celní odbavení, kdy jsme všichni museli z autobusu vystoupit na pasovou kontrolu. Nevím proč, ale největší problém měli se mnou. Všichni spolucestující prošli automaticky hladce. Jenom já ne. Musel jsem na osobní kontrolu, kde mne několikrát fotografovali a kde mi odebrali otisky všech prstů. Nakonec mne propustili a mohli jsme o kousek popojet na vstupní kontrolu na malajsijské straně hranice, abychom dostali vstupní razítka do pasů. Tady už to ale šlo hladce. Asi pro to, že už jsem byl předem systémem řádně prověřen.

Cestovali jsme v sobotu a proto mne překvapilo, že po dálnici to vůbec neodsejpalo. Místama to bylo jako na naší D1 u Brna. Na druhou stranu nikdy jsem nejel pohodlnějším autobusem. Polohovací sedačky, spousta místa pro nohy i příjemná klimatizace včetně funkční wi-fi. Do místa našeho ubytování jsme se dostali taxíkem, když už se smrákalo...

to be continued