V nadcházející předvolební kampani se už začínají publikovat volební programy, resp. alespoň naznačovat, co by která strana chtěla udělat, aby získala na svou stranu voliče. Lidé, tedy voliči jsou z těchto „nabídek“ více či méně bezradní, protože jaksi nemohou zapomenout, že všechny dřívější programy, alias sliby PS se z velké části neuskutečnily. Kdyby jen to, řada slíbených věcí se sice udělala, ale ne ve prospěch voličů, ale politiků, kmotrů, lobbyistů a jiných subjektů. Pochybnosti jsou tedy na místě a není se co divit, že lidé nejen nevěří, ale přímo zpochybňují věrohodnost programových slibů. Jedním z takovým příkladem přístupu k volebnímu programu, v tomto případě ČSSD, vyjádřil pan P. Jíša : (http://petrjisa.blog.idnes.cz/c/359475/VOLEBNI-PROGRAM-CSSD-ANEB-JAK-TO-VIDIM-JA.html#t2). Obecně vzato, mohl bych s ním souhlasit, ale ne tak úplně.
Předně, nemůžeme chtít nemožné, všechny takové „programy“ jsou na bázi „zbožného přání“, snad i s těmi nejlepšími úmysly. Ani svého času komunisté, kteří neměli konkurenci, se kterou by se přetahovali o smysluplnější a reálný program a tedy i o voliče, ne vždy svůj program a sliby splnili. Je to dáno objektivními příčinami a důvody, které nelze jednak ani předvídat, tím méně plnění programu garantovat. Těch vlivů a příčin je celá řada, mj. jiné i mezinárodní situace a dění ve světě, ale i třeba samotný prezident Zeman. Jestliže budeme na volební programy politických stran od samého počátku nahlížet pesimisticky, musíme také vědět, co která PS je schopna (ze své existenční podstaty) z volebního programu vůbec naplnit. Nemá-li totiž PS dostatečný politický, odborný, odpovědný a poctivý potenciál ve svých lidech, pak můžeme její program zcela bez problému považovat za „mazání medu kolem úst (huby)“, jak říká české přísloví. Na druhé straně ani stranu, jako je ČSSD, nelze brát „smrtelně vážně“. Důvodů je několik, mezi první patří právě ona zkušenost z minula, jisté vnitřní šarvátky v současnosti. Jakkoliv se snažila jako opoziční strana oponovat naplňování destrukčního programu koaliční vlády ODS a TOP 09 (VV či LIDEM v to nepočítám), nelze brát její programové „sliby“ vážně. Už třeba proto, jak jsem poznamenal, že to může ovlivnit řada nepředvídaných okolností, ale i nečestných záměrů. Na druhé straně však tak musíme pochopit, že volební programy jsou součástí parlamentní demokracie, nicméně je značně problematické dnes nabídnout voličům něco, co by bylo jako nějaké „nóvum“, ale hlavně, čemu budou voliči věřit a ze strany PS bude předpoklad, že svůj volební program skutečně zrealizuje. To se zdá být až nemožné. Jinými slovy, každý takový volební program PS musí být nutně problematický jak co do relavantnosti, tak i racionálnosti. Navíc, po dosavadních zkušenostech řada voličů má již předem k „nějakým“ programům výhrady a již předem avizují, že to „zase“ budou jen „sliby – chyby“, tedy že jim nevěří. Již méně si však voliči uvědomují, jaké mají sami možnosti, tedy, že jsou-li předpoklady k plnění slibů volebního programu, je na nich, aby své poslance přitlačili, nutili, v krajním případě zjevného nezájmu nebo neochoty je odvolávali z postu poslance. Občané, kromě (do této doby) hlasitých výkřiků s požadavky a potřebami, sice dávali nahlas svou nespokojenost, ale to bylo tak asi všechno. Pokud byli vyzýváni k účasti na protestní demonstrace proti asociálnímu postupu vlády a neplnění jejího programu (pokud byl pro občany vůbec přijatelný), tak rovněž zůstalo jen u těch výzev. V hospodách, pavlačích, parcích se „drbalo a nadávalo“ dál a dál si také vláda a její poslanci dělala (dělali) co chtěla (co chtěli). Nechci se ani náhodou zastávat té které politické strany a jejich programů, ale myslím si, že očekávat něco mimořádného, relevantního, a k úplné spokojenosti té které strany části voličů je nemyslitelné. Programy vždy budou z velké části konstruovány na bázi předpokladů a omezených možností, žádná PS nebude moci garantovat, že program „do puntíku“ splní. Přesto však nebudou velké rozdíly mezi programy jednotlivých PS, ty se budou lišit snad jen v detailech, otázkou bude jejich důvěryhodnost. Bude tedy více na osobnostech kandidátů, které budou voliči ve volbách upřednostňovat, aby to byli lidé čestní, poctiví, odpovědní, důvěryhodní a s vědomím, že případný poslanecký mandát jim nebude sloužit pouze k osobním cílům, získávání výhodných kontaktů k vlastnímu obohacování, ale že mají a musí sloužit občanům, k čemuž také složí slib. Z toho vyplývá, že nikdy není žádná jistota ani v sebelepších proklamacích PS, ani kandidátů, resp. později zvolených poslanců. Tlaky, lákavé nabídky, jisté možnosti se vždycky najdou a jen ztěžka se jim odolává. Zvláště, bude-li u moci levice, protože různé pokusy o diskreditaci, podezření či dokonce korumpování nelze ze strany pravice vyloučit. Důvodů pro to budou mít víc než dost. V takovém případě se pak ukáže charakter a poctivost poslance (poslankyně), jak se v takovém případě ke svodům postaví a jak dalece obhájí svou čest k poslaneckému slibu, který jak víme, byl minulými pravicovými (někdy i levicovými) poslanci trestuhodně, slušně řečeno, upozaďován. Nečekejme a nedělejme si iluze, že nás politické strany ve volbách něčím zcela věrohodným překvapí. Vždy to bude zase jen relativní možnost, dobrý úmysl nebo záměr, snaha vyjít občanům-voličům vstříc jejich požadavkům a potřebám. Nic víc, nic méně. Tedy kromě možnosti, že zcela záměrně (jako tomu bylo v případě VV v r. 2010) budou voliče ohlupovat něčím, co se rovná „zázrakům“. To lze již předem považovat za podvod na voličích. Nemyslím, že tomu bude v těchto volbách jinak. Je totiž hodně stran a hnutí, které se budou ucházet o místo ve sněmovně, ne však každá (každé) má k tomu ambice a předpoklady. Proto budou nejspíše předkládat a nabízet voličů něco, co se rovná „modrému z nebe“. Tady pak platí větší jak malá obezřetnost, ne-li přímo varování: dvakrát, ba i vícekrát měř, ale jen jednou řež!
