Pohled na společnost skrz zarosené (jinak neprůzračné) okno.

Na současnost lze pohlížet z mnoha úhlů pohledů. Zde jsou dva, přidávám třetí. Mohou to být pohledy ne pro každého souhlasné, nicméně zachování jisté úrovně objektivity je třeba respektovat. O to se zde já snažím.

Nestává se často, aby v reakci na jistý článek byl de facto převrácen jeho obsah naruby a smysl a podstata článku byly zcela zneváženy. Domnívám se, že tomu tak bylo v případě článku pana Polaneckého (Socialismus není strašidlo, ale vážná hrozba), v němž zcela neadekvátním způsobem reaguje na článek pana Slováčka (Českem obchází strašidlo-strašidlo socialismu). Pan Polanecký autora dokonce považuje za člověka, který baží po starých časech, ba dokonce jej považuje za člověka s krátkou pamětí (a jak je na tom sám pan Polanecký?). To považuji za vhození rukavice a nemohu, než na to rovněž  reagovat.

Především chci poukázat na skutečnost, že z článku ani náhodou nevyplývá nějaká obhajoba socialismu a už vůbec ne touha po jeho návratu, to jen pan Polanecký dedukuje možné. Zmiňuje-li pan Slováček socialismus pak jen proto, že jej používá jako příměr k současnému režimu ve svých důsledcích, což pan Polanecký považuje za obhajobu socialismu, ale už  nehodlá konfrontovat popisované skutečnosti a fakta (a je jich víc než dost) o režimu současném-kapitalistickém.

Nevím, jak si na tom pan Polanecký stojí, avšak z jeho názoru je zřejmé, že nepatří ani mezi nezaměstnané, ani mezi strádající či jinak sociálně postižené, jinak by totiž  byl jeho pohled na článek a konstatování pana Slováčka daleko smířlivější. Patří tedy do skupiny pravicově smýšlejících lidí, která na současných poměrech vydělává, resp. jim vyhovuje. Proto také odmítá jakékoliv srovnání či souměry s obdobím socialismu.

Jistě nelze panu Polaneckému upřít řadu pravdivých negativních a zvrženíhodných skutečností o socialismu, to konec konců  nezpochybňuje ani pan Slováček. Jenže řada současných  pozitivních skutečností se prezentuje právě z úhlu  pohledu pana Polaneckého, tedy pozitiva, které chybějí právě té většině občanů. Socialismus je zlo, zabalené do krásných slov a obrázků, všude na světě, kde se začal budovat socialismus došlo k devastaci životních hodnot, majetku i morálky. Takřka všude je budování socialismu doprovázeno čistkami a vražděním nepohodlných osob, píše pan Polanecký. Nechápu, proč zavilost pana Polaneckého jej zavádí až do sféry  lží, v lepším případě k překrucování jistých faktů.  Socialismus, který jsme zažili na vlastní kůži, byl ve všech ohledech daleko horší než dnešek, říká. To je právě ta diametrálně odlišná optika vidění dneška člověkem, kterému štěstí v životě přeje, ovšem sobecky znehodnocuje osudy statisíců lidí, kterým toho štěstí nebylo dopřáno.

Proto se nemůže pan Polanecký divit, že mnoho lidí nostalgicky vzpomíná na socialismus, který jim, mimo jiné jen pro připomenutí, nedal poznat nezaměstnanost, nespravedlivé poplatky, především ve zdravotnictví, bídu, bezdomovectví, nedostatek financí pro nemocné, neustálé zdražování a výrazný pokles životní úrovně, atd. Pan Polanecký se mílí jestliže  konstatuje, že lidé měli představu o ráji na zemi a létajících holubech do huby. Nikoliv, jen měli představu právě o těch věcech, které pan Polanecký zmiňuje, tedy o svobodě, spravedlnosti, práci, slušných výdělcích, relativně konstantní životní úrovně. A čeho že se dočkali?

Panu Slováčkovi prý vadí restituce a privatizace. Proč všechno pan Polanecký, překrucuje, když to není pravda? Pan Slováček se pouze ohrazuje proti způsobu prováděných restitucí a privatizace, protože tím byli poškozeni nejen občané, ale celá společnost! O tom však pan Polanecký taktně mlčí. Stejně tak pan Polanecký, a musím to říci na rovinu lže když píše, že po revoluci zkrachovaly podniky, ale tyto podniky prý vyráběly pouze pro výrobu samotnou, jejichž produkty byly naprosto konkurence neschopné a  nic jiného si nezasloužily. Lež jako věž, neboť jestli pan Polanecký nepovažuje firmy, resp. podniky jako ČSPLO (československá plavba labsko-oderská), Škoda Plzeň, ČKD, Novoborské sklárny, Zbrojovka, Tatra, a celou řadu dalších za podniky s produkty naprosto konkurence neschopné, pak zřejmě nežil v této republice, ale bůhví kde.

Není divu, pan Polanecký má totiž perfektní výhled ze svého okna (podle mého soudu však notně zaroseného či znečištěného) když nám popisuje reálie, jako ulice plné nových aut zahraničních značek, nepřeberné množství soukromých obchodů, opravené a nově postavené rodinné domy, obchody plné zboží, které jsme za socialismu vůbec neznali. Protože se řadím optikou vidění současné reality naší společnosti jako pan Slováček, musím panu Poslaneckému připomenout, co lze také vidět z jiného, než jeho okna: bezdomovce, hrabající se v kontejnerech mezi odpadky, majitele aut značky Škoda 120, nezřídka žebráky, ale rovněž jisté nepřizpůsobivé občany, přepadávající a okrádající staré a nemocné lidi, obchody plné zboží, které je neprodejné, zbytečné a drahé, desítky bank, jejich poboček, realitních kanceláří, heren, reklam a billboardů. To vše patří k realitě dneška, pane Polanecký. Pokud to ze svého okna nevidíte, račte si jej umýt, nebo vyměnit za průzračné.

Ale abych to zkrátil. Pan Polanecký píše, že se panu Slováčkovi stýská po socialismu a po kterém s nostalgií v oku (!) vzpomíná jako na dobu jistot a absenci bohatých. Ba ne, pane Polanecký, panu Slováčkovi se stýská jen po relativně poklidné společnosti, ve které politici svými předvolebními sliby  neohlupovali občany (byť je ohlupovali jinak), nevedli společnost od deseti k pěti, ne-li ještě níže, společnosti, kde měli občané jakés takés jistoty, že nebudou vyhozeni z bytu na ulici, že nepřijdou o střechu nad hlavou, že nebudou přepadeni, oloupeni, zavražděni, ženy a dívky znásilňovány, že vedle zkorumpovaných politiků nebudou vládnout zločinecká mafie, zprofanovaná justice, zdiskreditovaná policie atd. Jeho toho mnoho, co bychom mohli jmenovat v rámci přání pana Slováčka a milionů českých občanů. Tato přání však není socialismus, to jsou či by měly být reality demokratické společnosti. Avšak absence skutečné demokracie a z toho plynoucí nedostatky a problémy jsou příčiny, které zavdávají příčinu, proč lidé nejen srovnávají současnost a minulost, ale proč také na ty časy nostalgicky vzpomínají.

Více objektivnosti, více barevnosti a pestrosti pro analýzu minulosti a současnosti by panu Poslanecký neuškodilo. Pokud se má dobře, resp. s ním několik dalších desítek, stovek, tisíců lidí neznamená, že se stejně dobře má ten nepodstatný zbytek lidí, těch několik milionů. Ovšem jak se zdá, pro stromy nevidí les a podle toho také rube, hlava nehlava. Protože pro něj socialismus, který  (údajně) zažil na vlastní kůži (kolik mu bylo let?), byl ve všech ohledech daleko horší než dnešek. Panu Slováčkovi vzkazuje, že pokud mu vadí kapitalismus, ať to napíše rovnou. Nemýlím-li se, pak to pan Slováček to ve svém článku vyjadřuje dostatečně jasně.

Nejde ani tak o kapitalismus jako takový, ale o absenci tak halasně proklamované demokracie, která dnes slouží jen politické oligarchii, o absenci spravedlnosti, respektování Ústavy a zákonů této země. Neboť jestli má pan Polanecký dobrou paměť (o čemž dost pochybuji), pak nám někteří lidé slibovali Pravdu a lásku, platy kolem dvaceti tisíc pro všechny, zaručené důchody, spravedlnost, jistoty, neexistenci bídy, nepropuštění a z toho plynoucí nezaměstnanost, nevstoupení do žádných paktů a aliancí a řadu jiných „lahůdek lepších zítřků“ v demokratickém kapitalismu Zatím jsme však dospěli jen k tomu drsnému reálkapitalismu.

Vzkaz nakonec: pane Polanecký, probuďte se, nebo si utřete zarosené či jinak málo průzračné okno. Vstoupí Vám do bytu více jasna a Vaší mysli možná i lepší (objektivnější) pochopení reality.

(PS: Jakkoliv se vyjadřuji souhlasně s názory pana Slováčka nehodlám tím ani v nejmenším naznačit přání  návratu k socialismu jako takovému, s přídomky /s lidskou tváří, reálný socialismu/ nebo bez nich. Nicméně konstatuji, že v socialismu byla řada pozitivních prvků, které, bohužel, převažují nad realitou dneška. Za jejich prosakování do našich myslí může jen realita dnešních dnů.

A douška na samý konec, děkuji panu Polaneckému, že se zdržel pojmenování socialismu za  komunismus. To proto, že ani u nás, ani nikde jinde ve světě žádný komunismus nikdy nebyl!)