Možná, že to někomu připadne jako cosi neobyčejného, nevšedního, ale hlavně neznámého. Pravdu bude mít ve všech případech. Na první pohled je to něco , co není vůbec jasné, jaký je smysl těchto slov. Pokusím se to objasnit.Vycházím z čistě domácích podmínek, stavu a situace v naší společnosti, i když nelze vyloučit, že podobné situace jsou nebo nastanou i v jiných státech, kdy by význam těchto slov mohl být stejně použit, jako případně u nás. Ale k věci.
Naše společnost, všeobecně řečeno náš stát, se nachází ve velmi špatné, zvláště vévodící ekonomické situaci, od které se odvíjí celá řada další negací pro občany. Na rozdíl od našich politiků však nikoliv zas až tak špatně, jak se nám ji páni z vlády snaží všemožně „nabulíkovat“, nicméně špatná je především z pohledu a praktického dopadu na občany. Je sice pravda, že i vláda a s ní spřízněné duše neplesají radostí, nicméně jejich problémy jsou zcela jiného charakteru, než mají občané, kteří právě na jejich problémy doplácejí. Ty „jejich“ problémy lze nazvat jako zachování svého vlivu, moci a peněz na chodu již tak zdecimované ekonomiky, posílení zdrojů příjmů do státní kasy nikoliv pro potřeby občanů, ale posílení svých kont a aktiv soukromých bank, zvýšení zdrojů příjmů od řadových občanů (zvyšováním DPH, zdražováním, omezováním a různými opatřeními , bohužel nikoliv na úkor bohaté vrstvy „horních deseti tisíc“, ale na úkor občanů), pokračování v tendencích úspěšně rozjeté korupce, klientelismu a lobbyismu a tím pokračovat v dalším tunelování a rozkrádání majetku a financí tohoto státu. Zatím posledním takovým aktem mocného zápřahu do státních peněz je schválená církevní restituce, kde jde o miliardy korun určeným církvi, jistě ne bez malého „všimného“ všem těm, kteří se o tento „supermaxitunel“ zasloužili.
Že je společnost, v zastoupení svými občany, slušně řečeno nespokojená, je nabíledni. Že se jisté skupiny občanů s tímto stavem nespokojují a dávají najevo svou nelibost svými aktivitami, je také dostatečně známé. V poslední době pak této snaze, vedle mnoha jiných subjektů, vévodí (obrazně řečeno) „Holešovská výzva“, která si dala za cíl sjednotit všechny tyto občanské iniciativy, aktivity, hnutí, odbory, ale i samotné občany, aby společnými silami dosáhli změny ve společnosti. Jak jinak, než demisí vlády, prezidenta, vypsání nových, ryze demokratických voleb a nastolení pořádku, respektu a uplatňování zákonů, spravedlnosti a demokratické vlády lidu.
To vše lze nazývat tendencemi v občany očekávaném vytvoření nové éry spravedlivé společnosti, nebo také novými trendy ve společnosti. Mají-li být tyto tendence nějak odborněji specifikovány či pojmenovány, napadá mne pro to nazývat je hezky česky „novou érou“, moderně (cool) „newereismus“, případně „novým trendem“, tedy „newtrendismus“.
Vím, že to může znít strašně, možná i šíleně, ale mohou-li být jisté věci nazývány „homosexualismem“, klausismem, či jinými slovními „neskutečnými, roztodivnými“ obraty, proč nenazývat nové, nadějné časy právě tak, jak navrhuji. Konec konců, je to jen návrh, který stejně jako mnohé jiné se buďto ujmou (ujali), nebo zapadnou v zapomnění. Dávám jen šanci nějak pojmenovat dobu, od které se mnozí občané naší vlasti mnohé slibují a aby mohla být také nějak nově nazývána, Vždyť byl feudalismus, (fiktivní) socialismus či dokonce (fantasmagorický) komunismus, poté (zpackaný) kapitalismus, proč ne newerismus (čti ňůverismus) či newtrendismus (čti ňůtrendismus)? Bylo by to, poněkud sarkasticky řečeno „blbé, ale naše“, což by se zas až tak zvyklostem (některých našich politiků-objevitelů) nijak zvlášť nevymykalo. Osobně je mi bližší „ňůverismus“ – nová éra! Takže, co vy na to?
15. ledna 2012 Jiří B a ť a
