Kolikrát jsme slyšeli nářek a stížnosti od velkohubého Nečase na to, jak zadržení v kauze Nagyová strádají, trpí, jak je ponižována jejich důstojnost, podlamováno jejich zdraví, že jsou záměrně drženi ve vazbě, aby zlomili jejich osobnost atd. Už jsme si zvykli, že expremiér Nečas sklouznul ve svých vystoupeních a projevech na úroveń připosraného zoufalce, který chce za každou cenu dokázat, jak všichni kolem něho, kromě ODS a TOP 09, resp. upachtěně vyprofilované 101 koaličních podržtašek, jsou zlí, špatní, bezcharakterní, nepřejní a nedemokratičtí. Jen se dozvěděl o rozhodnutí, že tři rebelové budou propuštění, jal se promluvit jako zvítězivší generál (bez hole).
Nevybíravě napadl především státní zástupce s tím, že se naplnily jeho slova o vykonstruovaném procesu a odpovědnosti, kterou za dílčí neúspěch u zadržených hodil na hlavu obou státních zástupců. Uplynulo několik hodin, aby se Nečas znovu postavil před nažhavené novináře aby jim sdělil, že se vůbec nejedná o kauzu Nagyogeit, ale světe div se, Ištvangeit! Už jen opomněl dodat: Na šibenici s ním! A nyní se podívejme realitě do očí. Jak mohlo miliony diváků vidět na TV obrazovkách, kamery zachytily propuštění tří zadržovaných rebelů Tluchoře, Fuksy a Šnajdra při odchodu z věznice v Ostravě a Olomouci. Možno říci, že všichni propuštění velmi spontánně vyjádřili poděkování za velmi slušné zacházení, pozornost a podmínky, které měli v době vazby a jak k nim přistupovali a s nimi zacházeli pracovníci vězeňské služby. Ptám se pana ustaraného expremiéra Nečase, kdeže jsou ty jeho do světa vykřikovaná příkoří, kterých se mělo dostávat zadrženým, kteří trpěli až tak, že bylo podlamováni jejich zdraví? Nechtěl tím říct, že bylo podlamováno jejich sebevědomí? To by tak ještě bylo možné připustit, ale nějaké strádání a nepohoda na dobu vazby na nich nebylo vůbec patrna. Pan Nečas se opět odreagoval tím, že lhal, že zveličoval a dramatizoval pobyt zadržených, aniž by měl vůbec představu, v jakých skutečných podmínkách dobu zadržení rebelové tráví. Notabene, i kdyby byly jeho obavy opodstatněné, zcela určitě by nebyly tak dramatické, jak popisoval. Kromě toho by si měl pan Nečas uvědomit, že pánové, stejně jako dáma (Nagyová) nejsou na dovolené v péči obětavého lázeňského personálu, ale ač nevinní, přesto nemohou očekávat podmínky, rovnající se jejich dosavadnímu způsobu života. A ještě něco. Snad strach z toho, co i jej samotného může potkat, chtěl (Nečas) už preventivně burcovat svědomí národa, jak je s lidmi ve věznicích zacházeno. Když už jsme u toho tak v podmínkách, které nastavila vláda Topolánka a Nečase samotného! Teď se nestačí divit, jak to funguje. Ta představa a pomyšlení, že by se tam mohl také jednou nedobrovolně ocitnout jej přímo děsí a jak se říká, kalhoty už stahuje , jsa před brodem, no daleko nebo blízko? To se uvidí. Paradoxně s Nečasovými obavami a realitou, kterou sdělili propuštění rebelové Fuksa, Tluchoř a Šnajdr je na světě i další „stížnost“ proti „nelidskému“ zacházení, tentokrát v případě samotné paní Nagyové. Postarala se o to její dcera Nikola, která napsala předsedovi senátního podvýboru pro lidská práva Jiřímu Čunkovi. V dopise upozorňuje na otřesné chování policie při zadržení matky, porušování jejich lidských práv a lidsky nedůstojné podmínky, které má ve vazbě. Nebudu daleko pravdy, že tento dopis napsala na popud milence její matky P. Nečase, protože z dopisu jasně vyplývají stejné zoufalosti, které jsme před nedávnem slyšeli od samotného Nečase. Nabízí se otázka, proč by mělo být s paní Nagyovou zacházeno jinak, než se zmíněnými třemi exposlanci, kteří slovem nezmínili jakékoliv útrapy, strádání nebo nelidské podmínky v době koluzní vazby. Chápu slečnu Nikol, že má jisté obavy o svou matku, ale ty jsou spíše charakteru možného či předpokládaného obvinění a po jistou dobu následného (nechtěného) pobytu v teplákové soupravě, než v rovině, jak to popisuje. Nevěřím tomu (a jistě nebudu sám), že s paní Nagyovou by mělo být zacházeno stejně jako s nebezpečnými recividisty, vrahy, násilníky, lupiči, obchodníky s drogami apod. I slečna dcera by si však měla uvědomit, že její matka je podezřelá z velmi závažných trestných činů a ne z krádeže květinek ze sousedovy zahrádky. A že stejně jako v případě tří rebelů je „zatím“ jen v zadržovací vazbě, která zdaleka nemá a ani nemůže mít parametry a úroveň života, který si její matka dopřávala pod záštitou tehdy ještě premiéra Nečase. Chápu, že se nejen matce, ale i jí markantně změnil život. To ovšem neznamená, že bude (zřejmě) podle Nečasova návodu lhát a vymýšlet věci, které nejsou takové, jak je popisuje jen proto, že Nečas trpí neovladatelnou a nezkrotnou zášťí proti státnímu zástupci Ištvánovi a mnoha dalším lidem, kteří zbořili jeho či jejich kariéru takovým potupným způsobem. Žádná Ištvangeit, ale Nečas, Nagyová, potažmo Nagyogeit! Tam všechno začalo a tam to také skončilo. Tluchoř, Fuksa a Šnajdr, stejně jako Nečas nemají ještě zdaleka vyhráno. Jejich situace se změnila pouze v tom, že jsou z titulu poslanecké imunity na svobodě. Nikdo ale zatím neřekl, že jsou obviněni, ale také, že jsou nevinni. To samé platí o stížnosti dcery Nikoly na nedůstojné podmínky, ve které má údajně její matka ve vazbě. Nikdo z ničeho nic se do takové situace jen tak zcela náhodou nedostává (snad až na velmi vzácné výjimky, ale ty u lidí této kategorie jsou velmi vzácné, není-li tomu právě naopak, že jsou jejich činy zametány pod koberec) a když už se to stane, tak sorry, se vším všude, co s tím souvisí. Naříkat by měli především sami nad sebou ti, kteří si tento stav přivodili. Ti co to řeší, dělají jen svou práci a povinnost a věřím, že padni komu padni. Tož asi tolik, pane Nečasi a slečno Nikolo.
