Plně dávám za pravdu panu Václavu Královi, který se vyjádřil nejen otevřeně, ale (podle mého subjektivního názoru) pravdivě k ve společnosti již otřepané romské problematice, často již jako klišé nazývané jako „problematika pro začleňování nepřizpůsobivých občanů do společnosti“. Nevím, které z pojmenování je správnější, nicméně problematika jako taková zůstává. Tedy nejen ujasnění, kdo je za co vinen, ale jak to řešit, aby při tom nevznikaly situace, jako v Českých Budějovicích a jinde.
Autor velmi vyčerpávajícím a solidním způsobem popsal současný stav, který panuje mezi oběma etniky, majoritní a minoritní. Právem se podivuje, že v tzv. „otevřeném dopise“ Sdružení Romea sami Romové pokládají poněkud nepatřičnou otázku, ca vlastně většinová (majoritní) občanská společnost po romském etniku vlastně chce. Jako by bylo málo popsaného, vyřčeného a diskutovaného v této záležitosti, jako by ani neexistovala nějaká vládní agentura (pohříchu s pramalými výsledky), která se celou záležitosti za nemalé státní prostředky zabývala. Jako by neexistovala žádná zpětná vazba na jednání s romským etnikem, zkrátka, jako by byl veden pouze jednostranný boj proti romskému etniku bez toho, že by se otázka (jakkoliv mizerně) vůbec řešila. Nebudu opakovat to, co pan Král ve svém článku „ Podivná výzva k dialogu ze strany serveru Romea“ (http://vaclavkral.blog.idnes.cz/c/351325/Podivna-vyzva-k-dialogu-ze-strany-serveru-Romea.html) napsal. Jen bych chtěl přispět svou troškou do mlýna s tím, že jestliže se pozastavujeme nad otevřeným dopisem, určeným neextremistickým proti romským demonstrantům v ČR, lze s větší umírněností a zdrženlivostí kvitovat, že se vůbec Romové ozvali a ve věci se takto angažují. Otázka obsahu je věc jiná. Jsme-li však u vzájemného oslovování se formou otevřených dopisů, pak si dovolím kriticky poznamenat, že ze strany majoritních občanů, ať už neextremistických, extremistických, nacionálních a jiných, nebyl podobný signál (otevřený dopis) na adresu romského etnika napsán. Omlouvám se, pokud se mýlím, ale já o tom nevím. Možná že se najde někdo, kdo mi opáčí, tak proč jim takový dopis třeba nenapíšu sám. No problem, jenže kdo z Romů bude takovému dopisu věnovat větší pozornost, než Blesku, Šípu a jinému bulvarpressu? Dovolím si tedy alespoň touto cestou vyzvat kompetentní osoby či spolky, které se touto problematikou dlouhodobě zabývají (a jsou za to placeni), aby něco na způsob odpovědi na otevřený dopis Spolku Romea, napsali svůj otevřený dopis s uvedením toho, co (když už se na to ptají) majoritní většina občanů ČR od nich Romů, chce a žádá. Myslím, že by to byl dokument, který by (jménem majoritní většiny občanů ČR) měl být pro minoritní část občanů ČR nejen metodickým, ale i závazným dokumentem, vedoucí k normalizaci vztahů obou občanských skupin. Jsem přesvědčen, že takový otevřený dopis by nebyl v žádném případě veden v duchu rasismu, nenávisti, xenofobie, rasismu, nacionalismu atd., ale že by zcela jasně formuloval lidské, občanské a právní normy, zásady a principy, nutné k dosažení vzájemného pochopení a hlavně naplnění jistých parametrů, nutných pro společný život obou etnik. Na adresu romských občanů bych si dovolil jednu radu. Je známo, že řada Romů se sdružuje v různých romských spolcích, iniciativách nebo hnutích, ale není mi známo, že by si Romové zorganizovali nějaký celoetnický (celorepublikový) sjezd, sněm, konferenci, střetnutí nebo jiný způsob, na kterém by zástupci všech skupin romského etnika jednali o pro ně tak závažné problematice. Samozřejmě s tím, že by takové akci byli přítomni zástupci majoritní společnosti, aby i oni měli možnost bezprostřední reakce na jednání takového významu. Dosud to byly nebo jsou jen takové více méně excesy (s nemalou dávkou násilí), kdy jsou ze strany Romů vznášeny (ne vždy relevantní ) požadavky tu v severních Čechách, tu severní Moravě, jindy v jižních Čechách či někde jinde, ale každý takový požadavek nebo protest má de facto jen místní charakter. Ze strany Romů tomu chybí právě ta potřebná celoetnická jednotnost, pospolitost, společné cíle, postupy atd. Jako by stále čekali, že je to na ostatních občanech, že budou řešit jejich problémy, aniž by sami projevili snahu řešit sami sebe, své problémy, svůj život a bezproblémové spolužití s majoritní části občanů ČR. Není potom divu, že většina občanů vidí soužití s romským etnikem když ne vyloženě nepřátelsky, tak zcela jistě s velkou dávkou nespokojenosti. Výsledkem toho pak jsou události (a lze očekávat, že ne poslední) jako např. v Českých Budějovicích, nebo jinde. Mohu jen doufat, že se tato myšlenka ujme natolik, aby jak s říká, „padlo zrno na úrodnou půdu“. Uvidíme.
