Proklamovaná, oprávněná, nezpochybnitelná „101“ vzala za své. Tedy jestli vůbec existovala. Zasedání sněmovny v souvislosti z (ne)dáním důvěry Rusnokově vládě dopadla oboustranně fiaskem. Rusnokova vláda neprošla, důvěry ji dána nebyla, ale současně se rozpadla zpochybňovaná 101 a to až tak, že bývalá vicepremiérka Peake se hlasování nezúčastnila. Navíc složila funkci předsedkyně své strany mikrostrany LIDEM. Obecně vzato, žádná škoda, naplnilo se jen očekávání, tedy až na Peake.
Jenže tím debakl 101, potažmo koaličních politiků neskončil. Zjistilo se, že v ODS opět řádí „škodná“ v podobě dvou „podrazáků“, resp. vzdorujících poslanců Úlehly a Floriána. Možná zcela nevině se do toho dostal i „komplic“ Tomáš Hrdlička, člen ODS, podnikatel, lobbyista a kmotr v jedné osobě, na kterého vedené ODS všechno svalilo. On prý je příčinou, protože prý „ukecal“ Floriána a Úlehlu, aby nehlasovali proti Rusnokově vládě. Čert ví, kde je pravda, nicméně budeme-li vycházet z prohlášení např. Tomáše Úlehly, není to pravda a jejich rozhodnutí bylo ryze soukromé a předem vedení ODS (Kubovi) avizované. Jenže vedení ODS to vidí a také chápe jinak. Kuba ještě před hlasováním vzletně mluvil o stoprocentní 101 většině, o uvědomělosti, loajalitě, povinnosti každého člena ODS jejich klubu s vědomím, že jen zcela neočekávaná záležitost by mohla do situace zasáhnout. Co čert (ODS) nechtěl – zasáhla. Dnes jsou „oba tři“ na pranýři, lépe řečeno ve vylučovacím procesu z řad ODS. Asi nebude od věci se ptát, jaká že „demokracie“ panuje uvnitř ODS. Pan Kuba sice konstatuje právo na jiný názor, pohled, vnímání, je prý logický a přirozený projev pro demokratického chápaní činnosti ODS, ale i povinnost a loajalita na straně druhé. Avšak všechna tato demokratická práva jsou popřena v okamžiku, kdy dochází na lámání chleba. Tedy v okamžiku, kdy v intencích slibu poslance : „ …s nejlepším vědomím a svědomím….“ se rozhodne ten který poslanec vidět věc jinak, než to loajálně vidí ostatní análpisté a podržtažky z ODS. V ten okamžik je z řadového a uvědomělého člena ODS podrazák, zrádce, odpadlík, rebel atd. a jak se nechal slyšet I. místopředseda pověřený vedením ODS (po Nečasovi) Kuba, s takovými lidmi se musí ODS rychle rozloučit (rozuměj zbavit se jich). No i tak lze chápat jejich odeésovskou demokracii. Jenže postižení, resp. postižený Jan Florián nečekal a dal sám ODS „kopačky“. Zřejmě s vědomím, že ODS končí jako nejsilnější pravicová strana, možná i poněkud s kalkulem, že má dost a od ODS už nemůže nic očekávat. Případně, že by byl něčím osvícen, „prozřel“ a dospěl k závěru, že takhle ne a práskl dveřmi ODS. Obávám se, že by takových prásknutí mohlo být v ODS více. Není divu, důvodů dát ODS „vale“ se najde hned několik, vždyť blížící se volby nedávají ODS šanci být tím, čím byla v r. 2010. Dokonce ani v případě, že do vozu prvního koně zapřáhnou odpočatého koně Klause. Snaha nejspíše bude, ale hnojem, marastem a jiným odpadem naloženou káru Němcová, Kuba, Benda, Nečas, Vidim a další sotva utáhnou, natož rozjedou ani s vpředu zapřáhnutým Klausem. Ucho se utrhlo, oblbovací lepidlo došlo a dráteníci budou mít co dělat, aby rozpadající se ODS vůbec udrželi pohromadě. Spoléhat na nové lepidlo z voleb? Tak o tom si popovídáme po volbách!
