Léto budiž požehnáno, praví kterýs básník. No, za jistých „normálních“ podmínek nic proti tomu, ale zda letošní léto by mělo být požehnáno a považováno za normální, o tom silně pochybuji. Nelibuje si prostý člověk, natož zemědělec, řidič, stavař, dělník, dítě i starý člověk, na které slunce a vedro zanechává zcela jistě své nepříjemné, někdy až tragické následky. Sám, jsa skryt v stínu svého domu, prožívám toto „prokleté“ léto po svém. Trpím a nejsem sám. Abych přestal vnímat vedro, pohroužil jsem se do racionálního přemýšlení o věcech pozemských a na mysli mi vytanulo toto:
Jde mi z toho hlava kolem, byť jen zrakem setkati se s krávou, volem. Aniž bych je jmenoval, jejich funkci citoval, dojde zcela jistě každé chytré hlavě, že rozpozná o koho jde - hravě. Říkají si „ správní demokrati “, význam slova se však ztratí, když on i ona shodně tvrdí, že na svou politickou práci jsou hrdí. Oba chtějí na kamenný piedestal a to už aby se člověk bál, že ty jejich plány plytké, z jejich ústní řitě vycházejíc řídké, zamoří nám plodná pole, nám zůstane bída, řitě holé. Pane bože, dej nám sílu, bychom všichni ruce přiložili k dílu, jak ty trapné živočichy, zbavit jejich peněz, moci, pýchy. Nahrabáno mají víc než dosti, nám zbývají z jejich hodů už jen kosti. V kafilérce pro oba je místa dostatek , vždyť kam jinam patří „potrefený“ dobytek?
