Po nahlédnutí do posledních blogů mohu konstatovat, což není vůbec vyjímka, ale pravidlo, že se píše o všeličems. Využívám toho, abych v záplavě námětové všehochuti přihodil i ten svůj.
Krok, který je považován Radkem Johnem za průlomový, lze spíše považovat za demagogický.Trojkoalice, ve snaze učinit jakýsi, na oko pro občany pozitivní krok, však učinila tah podle pořekadla „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Nevím, nakolik tito politici spoléhají na procentuální debilitu občanů, ale spíše to svědčí o politické omezenosti jich samotných. Kdo se jen byť třeba okrajově zajímá o podstatu přímé demokracie (není jich sice mnoho, ale zase ne tak málo, aby jejich hlas a názor nebyl vyslyšen) ví, že samotná podstata přímé demokracie je právě v onom ústavou zaručeném svobodném rozhodnutí občanů k požadavku vypsání obecného referenda na základě předem stanoveného počtu podpisů občanů na petici, která je, či by měla být rozhodujícím dokumentem pro vypsání referenda. Dokumentem, který v opoře Ústavy ČR, by měl být závazným a neměnným pro jakékoliv jiné rozhodování politiků, než jej jen blahosklonně přijmout a respektovat.
Lídři ODS, TOP 09 a VV se však shodli, že pro obecné referendum bude třeba čtvrt milionu podpisů (!), po jejich předložení pak vláda navrhne zákon o jeho vyhlášení, který předloží parlamentu. Tam se teprve rozhodne, jestli se referendum vůbec bude konat. Jak patrno, žádný respekt před zákonem či Ústavou. Poněkud (rozhodně ne však omylem) ostentativně přehlíží fakt, že použití prvků přímé demokracie jasně deklaruje, že občané mají právo rozhodovat prostřednictvím lidového hlasování zcela nezávisle na přání vlády či parlamentu. Hlasování vychází z vlastní iniciativy občanů, neboť je zakotveno v ústavě jako závazné pro určité politické rozhodnutí. Aby se jednalo skutečně o přímou demokracii, nesmí být tedy kladeny podmínky ze strany vlády či parlamentu. S tím stojí trojkoaliční návrh zcela v rozporu, protože o konání referenda bude v konečné fázi zase rozhodovat vláda a parlament. A přímá demokracie tak zcela utře!
Jinými slovy, pokud se jim (politikům) obsah a cíle obecného referenda nebude hodit do krámu, dají referendu stop! Místo referenda, pseudoreferendum! Nemluvě o tom, že i taková akce, jako je získání čtvrt milionu podpisů (a jakkoliv je to neadekvátně vysoký počet, jsem přesvědčen, že se podpisy získají), bude to něco stát. Čas a peníze, ale hlavně pak to zdrcující zklamání občanů v případě, že by vláda a parlament nakonec nedala petici (splňující všechny podmínk, potažmo referendu, zelenou! Dokazuje to, že sebevětší bití v prsa lídrů stran o věrohodnosti jejich úmyslů je jen falešné snaha ukázat občanům, že to „jako“myslí s (přímou) demokracií v Česku vážně, ale i nadále myslí na svá „zadní kolečka“ či zadní vrátka, i nadále nejsou ochotni čestně a poctivě sloužit občanům, ale jenom obratně regulovat jejich snahy ve svůj prospěch. Dosavadní historie předložených návrhů (od r.1993-2005) dokumentuje řadu snah různých předkladatelů či navrhovatelů na lidové hlasování, tedy obecné referendum které bylo, jak jinak, smeteno ze stolu. Připomínám, že mezi navrhovateli byli i V. Havel, J.Bureš, P. Rychetský, J.Lux, Z. Jičínský, V. Filip, D. Matulka, Z. Rujbrová, poslanci Kryčer, Ortman, Malíř a řada dalších. Tento postup jasně dokazuje, že prostřednictvím jen několika málo občanům věrným a oddaným politikům, pokračuje boj občanů ( v demokratické společnosti !) za svá práva s vládnoucí „věrchuškou“ (vláda-senát-parlament), jak tomu bylo dosud. Ta snaha dnešních lídrů není, ač se snaží sebevíc, přesvědčivá a už vůbec ne čestná a poctivá. Ohánět se přímou demokracií a současně při tom myslet, jak ji hned omezit, není vůči občanům košér. A to ještě de facto nevládnou, co bude, až budou mít moc plně ve svých rukách!
