Skupina zadržených exposlanců Tluchoře, Fuksy, Šnajdra, ale i dalších, včetně Nagyové byly propuštění z vazby. No sláva. Důvody propuštění však nejsou jednoznačné. Zatímco u paní Nagyové důvody „pominuly“, u tří exposlanců zřejmě nepominuly, zato NS, kam podali stížnost bylo shledáno, že jejich „projevy“ jsou kryty tzv. poslaneckou imunitou. S dodatkem, že se tedy trestného činu nedopustili. Tolik oficiální zpráva. Na celý případ se však ne všichni dívají stejnou optikou a zdá se, že s propuštěním, resp. zdůvodněním propuštění tří exposlanců nesouhlasí většina jak odborné, tak laické veřejnosti. Jiná část občanů, včetně několika advokátů a právníků však dávají zapravdu NS a zastávají názor, že jejich čin nelze kvalifikovat jako trestný čin.
Jeden pozoruhodný názor vyslovil i Petr Hampl (Hampl.blog.ihned.cz.) Jak kdysi řekl sám Voltaire : „ S Vašimi (jeho) názory nesouhlasím, ale do smrti budu hájit Vaše (jeho) právo je říkat“, i já se budu snažit těmito moudrými slovy řídit. Tedy k věci. Pan Hampl říká (píše), že „Od začátku bylo zcela jasné, že celý případ je vykonstruovaný. Pouze gauner může tvrdit, že se jednalo o trestný čin“. Dovolím si několik nesouhlasných poznámek. Pohled a posuzování „celého případu“ by mělo být více objektivní, což ovšem u některých lidí je problém, vidí-li situaci v zorném úhlu pohledu P. Nečase, Kalouska, případně dalších. V samotné podstatě převládajícím faktorem je morální pokleslost jednání, resp. „projevu“ míněných exposlanců. Každý trestný čin má totiž vždy nějaké morální rozměry, ať už se jedná o vraždu, loupež, podvod, nebo tzv. kupčení, v dnešních podmínkách korupčního jednání. Je samozřejmé, že morální rozměr je úměrně veliký (nebo malý) podle druhu trestného činu. Např. u vraždy morální rozměr je poměrně malý, pokud se nejedná o nějaký souběh jiných činů, zakončených vraždou. Zcela jiný, mnohem větší rozměr má činnost charakteru podvodu, resp. korupce zvláště, je-li předmětem činnosti funkce poslance. Tato funkce poslance nebyla jeho vlastnictvím, nezískal ji podle své odborné či jiné kvalifikace, ale byla mu na omezenou dobu 4 let propůjčena voliči, kteří mu dali ve volbách hlas, spolu s důvěrou a pověřením řádně zastupovat občany ve věci státu. Do doby, než kauza Nagyová vznikla by nikdo nepomyslel či neuvažoval o tom, že by institut poslanecké imunity měl být jinak vysvětlován a event. nějak upravován, resp. šířeji objasňován než byl základní smysl a význam imunity do této doby chápan a považován. Tedy, že poslanecká imunita se především vztahuje na „projevy“ verbální řeči všeho druhu a obsahu před řečnickým pultem nebo jinde na půdě Parlamentu ČR. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že by měl nebo mohl být charakter „projevu“ jiný, než je tato základní verze. Proto lze jen těžko souhlasit s názorem, že případ byl od samého začátku vykonstruovaný a že jen gauner může tvrdit, že se jednalo o trestný čin. Lze to ovšem pootočit o sto osmdesát stupňů a vyjádřit souhlas s tímto názorem v případě, že celý případ byl vykonstruovaný, ale nikoliv ze strany policie a žalobce, ale ze strany vládních politiků. Vykonstruovaný proto, že „kšeft“ mezi rebely byl vysoce pragmatický, neboť nastal v situaci, která velmi nebezpečně ohrožovala další existenci koaliční vlády a přímou účast ODS, TOP 09, resp. LIDEM a tím i ztráty vlivu a moci ve státě. Takové nebezpečí mělo pro koaliční politiky existenční význam. Neústupnost rebelů proto musela být eliminována za každou cenu, proto v rámci usilovného jednání při hledání východiska, aby se „vlk nažral a koza zůstala celá“ došlo ke zmíněné „konstrukci řešení“, kterým bylo vzdání se poslaneckého mandátu za nějakou jinou nabídnutou protislužbu. Takže ano, případ byl „vykonstruován“ a z toho důvodu ne gauner, ale jen trouba si může myslet, že to nebyl trestný čin. K tomu poznamenávám, že taková činnost za okolností, že by se na tři rebely nevztahovala poslanecká imunita, byla zcela jednoznačně a bez sebemenších pochybností považována a klasifikována jako trestný čin. O tom není pochyb. Pak také nemůže být pochyb o tom, že i oni spáchali trestný čin a jen fakt, že jsou chráněni poslaneckou imunitou, byli vyňati z pravomoci orgánů o jejich činu jednat. Jiná věc je, jak Nejvyšší soud (zcela jistě nestranně a nezaujatě!!!) pojal význam slova „projev“, který byl jaksi k „obrazu svému“ pravicových, exkoaličních politiků ODS, TOP09/STAN nezvykle a účelově rozšířen do potřebných rozměrů včetně rozsahu činnosti a konání poslanců s imunitou na půdě Parlamentu ČR. Jen nechápu, proč pan Hampl používá pro jinak názorově smýšlejícího člověka pojmenování „gauner“. Buďto nezná význam tohoto slova nebo zná a záměrně velmi nevhodně (sprostě) osočuje a uráží třeba navýsost slušného člověka. To ovšem není jediná vada na kráse, kterou pan Hampl veřejně projevuje. Názor, že „prokurátor“ (koho měl asi na mysli?) a soudce jsou nekompetentní, měli by jít razítkovat na podatelnu, nebo jsou zkorumpováni a pak patří do vězení je příklad, jak lze takovou věc totálně degradovat na úroveň těch, kteří jsou právě z korupce podezřelí. Na druhé straně však autor Hampl překvapivě analyzuje skutečný stav věci když říká (asi omylem) pravdu a sice, že zadržení poslanci dostali kauzu k Nejvyššímu soudu (kam zaslali stížnost), že ale pokud se něco podobného stane běžnému občanu, je absolutně bezmocný. David Ráth sice není „běžný“ občan, je stále ještě poslancem, ale ani on tuto výhodu bohužel, nemůže využít. Tedy může, jen mu není nic platná. Hned na to se však pan Hampl velmi hrubě vyjadřuje na adresu vyšetřovatele Šlachty a státního zástupce Ištvána, které bez skrupulí nazývá zkorumpovanými zločinci! Tak nevím, na které straně vlastně zločin je. Pokud by měli být Šlachta a Ištván zkorumpovaní, co jsou všichni ti, kteří jsou na tapetě ÚOOZ a VSZ? To myslí pan Hampl vážně? Byli to snad oni dva a další, kteří přivedli naši ekonomiku do této situace, byli to snad oni, kteří zdegradovali politiku na úroveň kšeftů, podvodů a intrik? Máme si myslet, že Nečas a Kalousek jsou obětí nějakého spiknutí zločinců alá Šlechta a Ištván? Nebo to snad jsou oni, kteří způsobili, že s koaliční vládou bylo spokojeno sotva 10 % občanů, že občané žádali odstoupení vlády a že to byli nakonec oni, kteří způsobili pád vlády? Rozumím tomu, že můžeme mít na stejné věci nestejné názory. Ale obracet věci naruby a tvrdit, že bílé je černé a černé je bílé, že právo a spravedlnost je zločinné jednání, zatímco samotný zločin budeme považovat za oběť takové „zvůle“ ze strany spravedlnosti, pak se dostáváme do situace, kdy ani děti nebudou věřit svým rodičům, když jim budou říkat, že je mají rádi. Zkrátka, šíření takových názorů považuji za neetické, nemorální a škodlivé především pro mladé a nezkušené lidi. Chaoz a zmatek v jejich hlavách a myšlení je již nyní dokonalý. Veřejně mluvit o tom, že lidé na straně zákona jsou zkorumpovaní zločinci, je už opravdu silná káva i pro touto zvrhlou politikou otřelého dospělého občana. Je to sice jen vyjádřený názor pana Hampla, nicméně nelze si o něm myslet, že jej stejně nesouhlasně přijmou všichni jako já. Na druhé straně fakt, že jeho článek (Glosa: Ištvanův budíček) byl publikován právě v Neviditelném psu o mnohém napovídá!
