Právě jsem se vrátil nikoliv z Hradu (Gotwald), ale od sledování OVM, kde mj. v závěrečné části programu účinkoval i námi „všemi milovaný, oddaně bránící zájmy daňových poplatníků“ (rozuměj občanů), bývalý nekorunovaný exsuperministr financí Miroslav Kalousek. Kdykoliv kdy předtím i dnes jsem odolával pokušení vypnout televizi nebo přepnout na jiný program, protože „projevy“ pana Kalouska mne buďto zvedaly z pohodlného křesla, nebo zvyšovaly krevní tlak. Nakonec jsem téměř vždy více méně z neodolatelné touhy slyšet jeho suverénní, arogantní, posměvačné, pohrdající a i urážející slova, věty a monology vydržel, abych nakonec zase mohl spokojeně konstatovat, že nic naplat, Kalousek je grázla kousek (ale pořádný).
Ne jinak tomu bylo i dnes. Po celkem plnohodnotné debatě s představiteli práva a spravedlnosti, po poněkud exponované a zajímavé diskuzi představitelů našeho zdravotnictví, na závěr došlo k dialogu Moravec - Kalousek. Zřejmě ani ne tak při vědomí konce svých ministerských, mocenských a vlivových šancí, ale spíše jako oběť nečistými způsoby svržené vlády, zaujal pan Kalousek pozici suveréna, nad kterého není. Jeho vystoupení musí každému slušnému člověku způsobit nevšední adrenalinový zážitek zvláště, když vydával své ego na odiv celému národu, že to byl právě on, kdo „chránil a bránil zájmy jisté majoritní skupiny občanů“, čímž měl na mysli nás chudáky daňové poplatníky. Od Kalouska se dalo a dá očekávat ledacos, co nepostrádá drzost, suverénnost, namyšlenost, povýšenost, neomylnost, jistotu a panovačnost, což nemělo absenci ani v jeho dnešním účinkování v OVM. To potvrdil nejapnými výpady jak na adresu prezidenta Zemana, tak nové Rusnokovy vlády. Zkrátka, Kalousek zůstal tím jakého jsme jej znali ještě ve funkci ministra – nezklamal! Nevím zda od Boha nebo sudiček má Kalousek dány velké mimořádné schopnosti mystifikace, drzosti, podlosti a bohužel (doufám že jen zatím) i nepostižitelnosti. Dnes, konec konců jako vždy, suverénně exceloval v odpovědi na otázku V, Moravce, jaké má představy o působení členů dozorčích rad v podnicích se státní účastí, které jmenuje právě ministr financí. Tomu předcházelo krátké a výstižné vyjádření auditora Vratislava Kulhánka z dob ministra Eduarda Janoty, který si problematiku dozorčích rad nechal prověřit již před 4 roky. Z vyjádření V. Kulhánka vyplynulo, že dozorčí rady byly (a jsou) obsazovány lidmi na politické bázi, nikoli odborné způsobilosti a kvalifikace z čehož vyplývalo, že takoví lidé nebyli schopni odborně posuzovat komoditní problematiku a chod firmy nebo podniku se státní účastí. Proto i funkce, tedy dozorčí orgány jsou de facto jen formální. Exministr Kalousek na to reagoval s ironickým úsměvem ve tváři slovy, že když si jej (Kulhánka) Eda Janota na audit objednal, tak si jej i zaplatil. V. Moravec na otázkou, zda on by takového auditora nezaplatil, mu odpověděl, že zcela jistě ano, zaplatil. Na otázku V. Moravce, zda si myslí, že jím (Kalouskem) jmenovaní členové DR mají všechny předpoklady k výkonu funkce v DR, zvláště odbornou kvalifikaci, Kalousek opět s úsměvem odpověděl, že on upřednostňuje lidi, kteří mají důvěru vlastníka firmy (státu, resp. Kalouska) a teprve potom odbornost. Upřímnost k nezaplacení! Tady je potřeba upozornit na zřejmé Kalouskovy kritéria, neboť zcela bez skrupulí upřednostňuje podmínku „důvěry“ vybraného člena do DR ze strany vlastníka subjektu, tedy státu. V přeneseném slova smyslu se lze důvodně domnívat, že důvěru k této osobě tedy musí mít především sám Kalousek. V čem spočívá samotná důvěra je jasné - loajalita a to zvláště, je-li takový člověk za místo člena DR delegován jednou ze tří koaličních stran. Jinými slovy ač je legitimně oprávněný Kalousek v zastupování zájmů státu coby vlastníka, vyjádřená podmínka důvěry nevyplývala ani tak v důvěra státu jako takového, jako v důvěra jeho samotného a loajality k němu. Proto mu nijak nevadilo, ba spíš naopak, když do DR jmenoval člověka z funkce ředitele středního odborného učiliště veřejného stravování a služeb jako člena DR v ČEPRU, protože prý skýtal důvěru a záruku, že bude hájit zájmy většinového akcionáře, tedy státu (Kalouska). Z jeho poněkud sebejistého vyjádření vyplynulo, že z pozice člena DR není důležité rozumět vlastní problematice subjektu, ale číslům, účetnictví a financím. Jemu prostě stačí, že ve vládě je prý několik ministrů, který toho člověka znají a on nemá důvod těmto lidem nevěřit a proto nemá problém takového člověka do funkce člena DR jmenovat. Co na tom, že podle vyjádření pana Kulhánka dozorčí rady neplní svou funkci a poslání, že nesledují, neevidují, nepřipomínkují činnost managementu subjektu, co na tom, že nejsou členové DR fundovanými odborníky, ale jen spolehlivými politickými loutkami dosazené vedením té které politické strany? Pan Kalousek to bagatelizoval slovy: „Ne každý, kdo pracuje v pivovaře musí umět vařit pivo, ne každý, který pracuje v Aero Holdingu musí umět létat s letadlem, hlavně že má důvěru a rozumí číslům“! Takže se nelze divit, že v mnohých firmách se státní účastí se dějí i věci podivné, když většina členů DR nemá o činnosti subjektu žádné, případně minimální vědomosti. Toho si může být management podniku vědom a také podle toho vůči DR vystupovat. Co horší, členové DR se ve své činnosti nepřetrhnou, zasedají různě jedenkrát, výjimečně dvakrát měsíčně, ale také třeba jen dvakrát, čtyřikrát do roka. Odměny však za každé takové zasedání jsou v řádech desítek tisíc korun, takže za formální účast v DR si za jedno zasedání přijde člen DR na více peněz, než kdyby fyzicky pracovali na jiném místě dva, tři měsíce. K tomu je potřeba dodat, že odměny pro desítky členů DR jdou ze státního rozpočtu, tedy z kapes daňových plátců. Je tedy pochopitelné, že i požadavek důvěry ze strany pana Kalouska musí být 100% ní, musí mít tzv. „zichr“, protože kdo jiný by měl být o situaci nebo situacích ve firmách přednostně informován, než sám chemický ministr financí (dnes naštěstí už jen bývalý) Kalousek! Ba ne, Kalousek je mazaný politický žénglér a cifršpion, na jedné straně zcela splachovací, na druhé neprůstřelný, jedním slovem politický grázl. Kdyby byl tak slušný, poctivý, čestný a spravedlivý jak není, byl by z něj možná i dobrý ministr financí. Dnes však už můžeme být rádi, že už je konečně „od válu“, nicméně množství a rozsah škod, které na občanech a státu napáchal zůstane ještě dlouho na triku občanům, resp. vládám a poslancům v nejbližších letech. Je otázka, zda se najde síla, která dovede jeho sebevědomí a suverénnost zlomit. Jakkoliv je (zatím) poslanec s imunitou, jakkoliv se dá očekávat, že jím i po nových volbách zůstane, jeho činnost by měla být po zásluze odměněna v podobě ne příliš slušivých „tepláků“ a to na dobu delší, než krátkou. Kéž by se tak stalo!
