Nečekal jsem, že dopis K. Schwarzenbergovi bude přijat zcela jednoznačně a bez výhrad. Mé očekávání se naplnilo vrchovatě, i když karma ukazuje, že jsou i takoví, kteří jej přijali s pochopením. Těm, kteří s obsahem dopisu nesouhlasí, mají výhrady nebo oponují uvedeným skutečnostem sděluji, že jim děkuji za vyjádření názoru. Držím se totiž známého sloganu Voltaiera : „ S Vaším názorem nesouhlasím, ale do smrti budu hájit Vaše právo je říkat (psát)“. Jinými slovy, snažím se být a jednat, na rozdíl od jiných, jako demokrat.
Jistě není pro mě nejpříjemnější číst jisté invektivy vůči mé osobě, vycházející z negativního přijetí dopisu. Jenom nechápu, proč popisované relativity, týkající se K.Sch. jsou následně promítány či aplikovány vůči mé osobě. Obsahem dopisu je několik základních myšlenek, které ne každý pochopil (chtěl pochopit): a) Konstatoval jsem, že se pan K. Sch. nevhodně, resp. pomlouvačně vyjadřuje k prezidentovi M.Z. v cizích médiích, přičemž jak jsem uvedl, sám má máslo na hlavě (viz jeho osobní přiznání o tom, že sám „chlastá“). To není ze strany K.Sch. jen otázka pouhého konstatování „vhodné“ skutečnosti, to je sprostá, úmyslná a záměrná pomluva, která má (ještě více) diskreditovat prezidenta M. Zemana v zahraničí. b) Nikde jsem ani slovem nezmínil nebo popíral, že M.Z. rád nepožívá alkohol, což bylo hlavním mottem rozhovoru pana K. Sch. rozhovoru pro rakouský tisk. Nicméně chápu potřebu jak samotného K.Sch. tak i jeho příznivců a vyznavačů, že museli tuto “pravdu“ o M.Z. takto vyjevit! Škoda jen, že jim chybí potřebná slušnost a objektivita, ale na co objektivita, když podle některých je to „ do nebes volající“ pravda, zvláště-jde-li o prezidenta Zemana! c) Nic proti kritice, má-li své opodstatnění. Ptám se však, je férové a nutné o takových osobních indispozicích (mj. kdo nemá nějaký nedostatek, včetně samotného K.Sch.?) svěřovat se před cizími médii? Odpověď asi zní: ANO, JE! Přece jak jinak lze vyjádřit nesouhlas a pohoršení s tím, že se prezidentem stal M. Zeman s takovými „nedostatky“ a ne pan K.Sch., který je nevinnost sama! Co na tom, že on spí, kde usedne, že jako „šlechtic“ chodí hůře (nedbale) oblékaný jako slušný sedlák , že sám přiznal, že „chlastá“, on přece může, on přece není prezident! Ale co by se stalo, kdyby prezidentem byl? Co by se o něm psalo, mimo jiné, že je zapřisáhlý nepřítel alkoholu? Že „chlastání“ piva je sprostá pomluva? Že jeho spánek na veřejnosti je optický klam? No a o to jde, když se to hodí, všechno je u nepřítele špatné, všechno, co jej může poškodit, se jeho nepřátelům hodí. O tom, co je na druhé straně, se taktně mlčí! d) Mám i pochopení pro ty, kteří jsou na straně K.Sch. Nemůže být vyhověno všem, vždy se něco najde, s čím se nedá souhlasit, co je hodno kritiky. Je-li však přízeň a fandovství ve stadiu zaslepenosti, ba dokonce bagatelizace toho, co už nefér znevýhodňuje nebo poškozuje druhého, to už není výraz sympatií, to je neobjektivní a záměrné poškozování druhé strany. Pokud „fandové“ K.Sch. považují za potřebné se takto vymezovat proti, v daném případě prezidentu Zemanovi, nesvědčí to o jejich morální úrovni, resp. se chovají, slušně řečeno stejně nezdvořile (neslušně řečeno „hulvátsky“), jako jejich idol. Jinými slovy, názorově se ztotožňují se vším, co jejich modla koná, činí, říká nebo vyjadřuje. Vlastní úsudky (jsou-li vůbec jaké) jdou stranou., k čemu by jim byly, že? Heslo „Kníže k nám blíže“ mluví za všechno. e) K výtce o neoprávněném používání titulu „kníže“ těm, kteří nad tím vyjadřují podiv a žádají znění zákona : Po vzniku Československa bylo šlechtictví s tituly zákonem č. 61/1918 Sb. z 10. prosince 1918 zrušeno, po novelizaci v roce 1920 byly zavedeny sankce za úmyslné a veřejné užívání titulu. Roku 1936 bylo novým zněním zákona zakázáno také užívání erbů a uvádění titulů v tisku. Během protektorátu bylo užívání titulů povoleno, od druhé světové války platí zrušení šlechtických titulů dodnes, neexistují však za porušení žádné sankce.[1] f) Někdo mi také vytýká mou „špatnou“ češtinu a chyby v ní. Netvrdím, že jsem perfekcionalista, nicméně jsem dost stár na to, abych si nějakou tu nepodstatnou chybičku v textu mohl dovolit. Srovnávám-li některé texty blogů, je tam rovněž gramatických chyb jako máku, ale tam to nikomu nevadí, tam totiž není řeč ani předmětem zájmu K.Sch. ani M.Z. V mém případě je však potřeba mi to dát „vyžrat“ nejen co do obsahu a zaměření článku, ale když už, tak s plnou parádou – i se špatnou češtinou, resp. chybami v textu. Doufám, že dotyční jsou se všemi svými výtkami a kritikou k mé osobě i obsahu článku spokojeni. Já to beru, nicméně nemám v úmyslu se omlouvat ani co do obsahu článku, ani co do ojedinělých chybiček, které se tam nedopatřením vloudily. Někdo má názor na věc takový, já zase jiný. To je, alespoň podle mého názoru, smyslem a podstatou demokracie. Nebo se snad mýlím?
