Název příspěvku je dost dlouhý, takže se mi nevešel do nadpisu. Ale bude uveden jinde. Je to článek, který je poněkud neseriózní v tom, že je zvláštní. V čem, nechci prozrazovat, na to by měl čtenář přijít sám. Nepochybuji, že se mu to záhy po přečtení podaří když zjistí, že věřit vždy psanému je stejné, jako věřit vyslovené lháři samému.
Dost na tom, že se na náš úkor nemravně obohatí, navíc jsou ještě (prý) obdarováváni.
Aféra s Wikileaks má své dopady, co čert nechtěl, i na českou politickou scénu. Z dosud nepotvrzených zpráv se lze v materiálech mj. dozvědět také o jistém přísně utajovaném zákoně, který pamatuje objevení černého uhlí, nicméně je „prý“ stále platný. Zákon, který na dnešní poměry a finanční krizi u nás je více než kontroverzní, ne-li snad i trestuhodně utajován s ohledem na jeho neobvykle závažný obsah.
Díky jednomu z politiků-poslanců, který využil parlamentní zařízení zvané bufet, kde za ceny opravdu lidové lze nejen pozřít krmě, ale i levně něco pozřít ve stavu tekutém, si takto lacino koupil i rozmarnou „opičku“, aby pak v ovíněném či z jiného moku opojném stavu se neprozřetelně prořekl, proč šel do politiky. Lidi držte se, kvůli obdarování! Sice nezmínil, na co si konkrétně dělá zálusk, ale to zřejmě bude překvapení. Že tomu nerozumíte? Nevadí, zde je vysvětlení.
Předesílám, že jak jsem koupil, tak prodávám. Tedy: končí-li politikovi funkční období, má právo si vybrat jakoukoliv věc, předmět, relikvii ze státních depozitářů, skladišť, galerií, muzeí, v podstatě odkudkoliv s podmínkou, že musí jít o státní majetek. Dobré, že ano? Komisař pro vnitřní věci Parlamentu ČR R. Nedělka to vysvětluje těmito slovy: „ Jde o odměnu za služby státu a zároveň se tak umělecké předměty vrací lidu (pozn. autora: škoda, že nezmínil pracujícího lidu), tedy tam, kam patří!“ Redaktorům zdroje se podařilo vypátrat několik jmen politiků, kterým se „umělecké předměty vrátili tam, kam patří“. Tak například Jan Ruml si odnesl kanon, kterým Švédi dobývali Prahu. Ivan „Íčko“ Langer se pyšní Řádem zlatého rouna“, jenž kdysi patřil Franzi Josefovi (příhodnější by však pro něj asi byl nějaký Řád páchnoucího lejna!). Velmi cennou relikvii si prý odnesl Miloš Zeman, který si vybral první vyrobenou láhev jeho milovné „Becherovky“, zatímco Mirek Topolánek si odnesl jarmulku prvního pražského rabína atd. Posledním, kdo využil zákona o odchodném, byl Pavel Bém. Co si vybral? Maličkost. Rozměrný obraz (cca 2,5 x 5m v rámu) Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým (autor neuveden). Poslanec a bývalý ministr kultury Jandák si zase odnesl housle, na které prý hrával Tyl nebo Škroup. Údajně s nimi platil útratu v hospodě U hrocha.
Pozoruhodný je na tom fakt, který potvrdil i historik K.Stařík a sice, že zákon je stále v platnosti. Přirovnal jej při tom ke skupině z dnešního pohledu bláznivých a neskutečných britských zákonů, z nichž některé jsou i starší 500 let. Korunu tomu nasazuje právník T. Jestřáb, zastupující většinu našich politiků, který v souvislosti s informacemi, které prosákly skrze Wikileaks, touto cestou také v a r u j e , že každý, kdo zákon o „Odchodném“ zpochybní, či dokonce označí za krádež, bude zažalován pro trestný čin pomluvy, nactiutrhání a šíření poplašné zprávy!
Takže vážený čtenáři bacha, nikdy a nic jsi o zákonu o „Odchodném“ nečetl, nic neslyšel a tedy ani nemůžeš nic šířit! A kdož ví, jestli se dá Wikileaks vůbec věřit. Je to jasné?
Nakonec malé zamyšlení nad blízkou budoucností, které v této souvislosti může napadnout snad každého. Co si, po skončení funkčního období, asi odnese Václav Klaus? Jeden člověk z prezidentova okolí prý jen utrousil, že „ je móóóc dobře, že klíč od korunovačních klenotů nemá jen on, ale dalších šest lidí!“ To je myslím, svatá pravda!
(Zdroj MFDnes,J.Kohák)
