Zdraví-symptom-nemoc-změna

Proč právě tato čtyři slova ve vzájemné závislosti? Protože být zdravým je normální. Symptom, neboli bolest či jiný projev strádání těla, se začne objevovat v našem životě, když přestáváme být normální. Pokud symptomy nevnímáme, začne se naše nenormálnost projevovat nemocí těla. Nemoc se projevuje stále intenzivněji a poškozuje tu část těla, která přímo souvisí s naší nenormálností. Změna našeho přístupu a myšlení je pak jediným způsobem, jak naši nenormálnost zastavit, a tím naše tělo „uzdravit“.

No a máme to. Je to velmi jednoduché. Bílé pláště - absolventi státem uznávaných středních a vysokých zdravotních škol, farmaceutický průmysl, lekárny (schválně s krátkým e, protože se tam lekneme ceny, za kterou nám lék vydají) … to však takto nevnímají. Toto není výtka na jejich adresu, jen pouhé konstatování. Přirozeně, že profesionalita a uplatňování nových technických prostředků v této oblasti přináší lidem úlevu od bolestí, a tím i návrat k plnohodnotnému životu. Tento „vědecký“ přístup s tím řekněme „duchovním“ ve vzájemné spolupráci, nebo i splynutí v jeden „holistický“ (celostní) je cílem, ke kterému to vše spěje. Co dělat teď, když jsme všichni předsvědčeni, že pokud nás něco bolí, tak zajdeme k lékaři, aby nám něco napsal, neschopenku radši ne, protože s tím bychom měli problémy v práci, ale léky určitě, a sice ty nejdražší, neboť právě ty zabírají nejvíc a mají zároveň nejméně vedlejších účinků? Rozhodnout se, že na sebe beru odpovědnost za svůj život. Co to znamená? Znamená to uvědomit si a hlavně připustit si, že vše, na co myslíme, i to, jak o tom mluvíme a co děláme, ovlivňuje naše příští, a že ten, kdo toto příští způsobuje, není nikdo okolo nás, ale jenom a pouze my sami. Z vlastní zkušenosti vím, že přiznat si to je velmi bolestivé, zejména nakupilo-li se v průběhu života velké množství přesvědčení o našem konání, která jsme převzali od jiných, hlavně „autorit“. Avšak ona přesvědčení nebyla naše, nevycházela z našeho „srdce“, ale byla nám vnucená jinými přesvědčeními, že se to tak patří a že se to tak dělá. Naprogramovaná přesvědčení, která nejsou naše a nejdou z našeho srdce, jsou hlavní překážkou té správné změny v myšlení. Proto je tak složité přijmout odpovědnost za svůj život. Přemítáním o těchto věcech se můžeme vymanit z magického vlivu „bílých“ plášťů