Litva-Lotyšsko-Litva autem 2016

Pokračování mise Malý princ. Z Běloruska do Litevského Vilniusu, Lotyšské Rigy a přes Klaipédu na Kurskou kosu

10.7. neděle

Odpoledne vjíždíme po čtyřhodinovém odbavování na hranici Bělorusko Litva do Litvy, na silnici do Vilniusu. Prohlížíme si sportovní areál u jezera se sportem wake way. Velký zájem mladých o toto "lyžování"  a bohaté zázemí nás mile překvapilo. Prohlížíme si i ruiny nejstaršího hradu Litvy Medininkai. A to už vjíždíme do Vilniusu se starými, rozadajícími se paneláky, které už v Bělorusku Minsku, mají pěkně opravené. Navigace nás podle adresy přivádí do karavancampingu pod televizní věží.Je zde hodně cizinců z různých západních zemí, a i Češi. 

Večeříme co autolednička dá a protože se nám nepodařilo na počítači nalézt přímý přenos fotbalu z mistrovství evropy, vše platí jenom na území české republiky, jdeme spát.

11.7. pondělí

V knize na náměstí ve Vilniusu kupujeme Malého prince. Prodavačka, zřejmě majitelka obchodu, z rodiny polských židů, byla nadšená. Moc hezky vzpomínala na návštěvu Prahy. Celé město je hodně židovské. Mnoho domů je podobných těm, které jsou v Třebíči,na území zapsaném v Unesco.

Při prohlídce Pravoslavného kostela jsme dostali vysvětlení, jak je to s přáními, která napíšete na papírek a dáte popovi. Mě se totiž při návštěvě pravoslavného kostela v Estonsku, Talinu stalo to, že na papírek, který tam pro věřící byl připravený a odevzdával se, hodně lidí to dělalo, tak já taky, jsem napsal své přání a dal ho paní, která je vybírala. Ta se na to podívala a zeptala se mě, zda věřím ortodoxní, pravoslavné církvi. Odpověděl jsem, žena mi nerozuměla a papírek s přáním zahodila do koše. To se mě nelíbilo a šli jsme pryč. No a od jeptišky ve Vilniusu vím toto: Na papírek se napíše jenom jméno, bez příjmení, zaplatí se a pop se za dotyčného v pravou dobu modlí. Modlí se za všechno, zdraví, lásku, štěstí, radost...

Nápisy jsou v litevštině, polštině a angličtině. Lidé s námi všude mluví rusky. Na benzínce kupujeme za 6 euro známku na dálnice na 24 hodin. Jedeme směr Trakai - malé město s hradem na ostrově. U silnice kupujeme melouna, který pochází z Makedonie. Nádhera. Po prohlídce hradu obědváme v restauraci nejmenšího národa světa Karaimové, kteří jsou zde z doby Polsko Litevské říše, která sahala až na Krym a odtud zde do teď žije asi 250 lidí. Dáváme si typické jídlo Karaimů - plněná ozdobná kapsa. Dobré. Nad naším stolem jsou dva diplomy z Českých Budějovic, které dostala tato restaurace za prezentaci v Česku. Blízko parkoviště si dáváme zmrzlinu a jedeme do Kaunasu. Bývalého hlavního města Litvy. Tam nás čeká hezké náměstí, horší domy a bouřka.

Pokračujeme na Horu křížů. Na poklidné dálnici směrem na město Šiauliai si hezky jedeme a před námi v pravém pruhu jede pomaleji asi 15 osobních aut a všichni blikají. Při předjíždění vidíme, že jsou všichni slavnostně oblečeni a tak si říkáme svatba a já se těším na první auto, kde bude nevěsta. A ouvej, nevěsta tam není ale je tam funebrácké auto a vezou neboštíka.

Navštěvujeme Horu Křížů. Je to nejvíce turisty navštěvované místo, kde byl i papež. Parkoviště, informační středisko, občerstvení, toalety, poštovní schránka, Japonští turisté stánky s kříži. Zakoupili jsme nejhezčí křížek a jdeme ho umístit mezi ostatní desetitisíce různých křížů. Před městem Šiauliai zastavujeme v campingu s restaurací. Nová, dobová, příjemná stavba s výbornou kuchyní. Navečeříme se a potom ještě přijíždí jedno auto se čtyřmi Italy. Ti ale nejdou do restaurace, pouze se jdou do sprchy umývat a nás tím zdržují od večerní hygieny :-).

12.7. úterý

Při nákupu snídaně v supermarketu ve městě Šiauliai se poprvé setkáváme s tím, že mladá pokladní neumí rusky. Pouze anglicky a litevsky. Všude v Litvě jsou obrovské kruhové objezdy a na jednom z nich odbočujeme směr Riga v Lotyšsku. Po prohlídce centra starého města Riga, to nám připomíná ostatní hanzovní města v Německu, kupujeme za skoro 5 euro Malého prince. Navštěvujeme velkou tržnici v Rize se zeleninou, masem, rybami, pečivem. Několik hal. Kupujeme uzeného lososa, kysané okurky a zelí a jedeme k moři. Záhy zjišťujeme, že k moři to je daleko a to co jsme si mysleli že je moře, bylo ústí řeky. Zastavujeme u přístavu před kafejnicí, to je bufet, kavárna, bistro a sníme lososa a jdeme do kafejnice na kávu. Mohli jsme se také občerstvit v Hesburgerárně, která je ve všech baltických zemích, my ale pokračujeme. Jedeme směr Liepája, město, které leží na břehu Baltického moře.

Nacházíme pěkný kemp na břehu moře za 16 euro. Večeříme v místní restauraci, fotím západ slunce do moře, nedobrovolně se koupu po kolena v moři kvůli velkým vlnám a jdeme spát.

13.7. středa

Při návštěvě města Liepája vidíme na pěší zóně otisky rukou lotyšských umělců. V infocentru se bavíme s paní vedoucí, kterou ráno, když jela do práce zaujalo naše auto s vlajkami států, které navštěvujeme a s nápisem mise Malý princ. Říkala, že letošní rok přijíždí o hodně více turistů z české republiky. V knihkupectví jsme se domlouvali s paní prodavačkou, která byla z našeho zájmu o sbírání knížky Malý princ unešená, že ji dcera, která žije v Dubaji, pošle Malého prince v Arabštině. Navštěvujeme Karostas, bývalá sovětská kasárna. Bývalo tam 26 tisíc vojáků. Kdysi také uzavřené město, kam civilní lidé nesměli.

V katolickém kostele s největšími varhany na světě vystupujeme po schodech na věž kostela.

Cestou podle pobřeží směrem na Litevskou Klaipedu zastavujeme v letovisku Palanga. Velké dlouhé molo, kilometry dlouhá pláž plná lidí, dlouhé korzo jako na Rujáně nebo v Polsku. Honosné vilky, hotely. K obědu jíme španělskou paelu s mořskými plody. Pokračujeme do Klaipedy směr Kurská kosa. Při prohlídce města potkáváme skupinu čechů, kteří s karavany pravidelně sem jezdí na dovolenou. Chorvatsko je už nebaví. Poradili nám kudy na trajekt, který nás převeze na Kurskou kosu. Za 20 euro nás trajekt převeza a za 20 euro nás pustí do národního parku Kurská kosa. Ve vesnici Pervalka kupujeme v místním mikro supermarketu večeři. Pokračujeme do Nidy, nejjižnější Litevské město. Za 23 euro vjíždíme do campingu. Podruhé se v místní restauraci setkáváme s tím, že mladá obsluha hovoří litevsky a anglicky. Rusky ne.

Ráno nás čeká hraniční přechod do Ruska. Při rozhovoru v přístavu místními kapitány lodí, které se nabízejí na projížďku se dovídáme, že v Rusku to bude mnohem horší. Myslíme si své a těšíme se na to, co nás v Rusku čeká.