Jiří, možná jsem nějakou dobu na dole PS ve Svatavě pracoval s příbuzným nebo dokonce tátou. Statný sympatický chlap s častým vyprávěním zajímavých příhod. Jinak k Vám, pokud byste sám jezdil, všechno byste viděl malinko jinak. Je mi 76, jezdil jsem závodně, ještě žiji, přesto že mám rád svižnou jízdu. Jo, a nikoho jsem ještě vozem nezabil. Co se týká stopadesátky na dálnici, to je směšné. Stotřicítka je opravdu na usínání. A pak, mám raději jízdu na sněhu než na suché vozovce. A ještě, jako první nové auto v životě jsem měl Š-100. S motorem vzadu se dalo i ve sněhu všude vyjet a ze Sokolova na Kraslice a zpět v zimě mi nestačily ani Němci se svými sporťáky. Jízdu autem musí člověk milovat, musí se neustále zdokonalovat, nedělat chyby, nekecat při řízení, nevejrat na spolujezdce ale neustále číst silnici. Dělal jsem také - mimo jiné - v sokolovském ČSAD, řidiči autobusů a náklaďáků byli většinou špatnými řidiči v osobáku. Hezký svátek celé rodině!

Rychlost na dálnici není o vymoženostech a technologií vozidel. Rychlost na dálnici je o lidech, a pokud ti se nezačnou chovat zodpovědně, pak nelze čekat změny k lepšímu.

Potřebujete k tomu, abyste jel po dálnici bezpečně, omezení rychlosti? Předpokládám, že ne. A proč si tedy myslíte, že ti ostatní ano?

Já řidičák nemám a nikdy jsem neměl, ale cítím se bezpečněji, když někdo jezdí pomalu než rychle (ať už jako chodec, či spolujezdec). To omezení rychlosti arci nevzniklo jen tak z plezíru, ale především jako prevence, i když uznávám, že zabít Vás může i dítě na koloběžce, když do Vás vrazí a Vy upadnete hlavou na obrubník.