Osvald (část pátá)

Osvaldovou třetí láskou byla sněžná levhartice Kačenka, ten alt a to tělo, zválšť když se spolu koupali ve sprchovém koutě, tak maličkém že se z něj potom mydlinkování ani nemohli skoro dostat...

Potom spolu ulehli jak je pán Bůh stvořil a zbytek si už domyslíte…

Tak jí Osvlad složil píseň…

Dívám se do noci, Ty dávno spíš,

na stěně chrání Tě babiččin kříž.                                                                                 

Počítám hvězdy, co ještě nám zbývaj,

co asi, co asi před náma skrývaj.

 

 

 

Dvě zrnka naděje ze souhvězdí vah

jsem za ně vděčnej, ale trochu mám strach.

že až se probudím řeknu si jen:

„Zrádná je noc, byl to jen sen.“   

                                                                               

Tak zas Tě tu mám a vážně už nebolí

tma jinak prázdná jak černá věž,

až rozprostře den světlo po okolí

zůstanu sám, ale teď tady seš.

A lampy z ulice do oken svítí,

ztemnělé nebe se na zemi řítí.

V takové chvíli lze něco si přát,

Okrást se o sny a nejít spát.

Nevím proč najednou bojím se víc,

ví to jen měsíc, ale ten neřekne nic.

A být Ti tak blízko stačí obejít stůl

A naposled dotknout se rtů.