Janička

  Zajímavé jak některé filosofické debaty, zvlášť se ženami, dojdou k nečekanému rozuzlení. Jedné takové konverzace s jednou ženou jsem se včera zúčastnil.

  Janička, ach Janička, poznali jsme se na Seznamce, rubrika: „Dopisování a přátelé“, charismatická, sympatická, inteligentní, sebevědomá a famózní, taková je Janička. Z počátku jsme si vyměnili jen mailové adresy a po třech dnech i telefonní čísla. A pak to začalo. Nejdřív jen takové to formální oťukávání, co kdo dělá, jaké má zájmy, sourozence a podobně, posléze lehké narážky ale nikdy nic intimního co by narušovalo náš vřelý a opravdu zdvořilý vztah.

  Naše dialogy byly a jsou z menší části vážné a z té větší plné humoru. Až do včerejška. Došlo na mezilidské vztahy, hlavně mezi mužem a ženou, došlo v tomto směru i na Konfucia, Sokrata a názory ostatních velikánů včetně pana doktora Plzáka, ale nakonec zvítězila Janičky duchapřítomnost, vtip, inteligence a typicky ženská logika.

  Když už jsem, zahnán do rohu, zpola zoufale a zpola v legraci argumentoval slovy, že za všechno může žena, protože kdyby Eva nepodala Adamovi jablko, tak je svatý klid, Janička odpověděla naprosto geniálně:

„No kdyby jste všechno nemuseli strkat do pusy, tak si chlapi nemusí stěžovat.“