Co to je a proč?

  Snad nejoblíbenější a nejfrektovanější otázka mého čtyřletého synovce. Výdrž s jakou dokáže klást tyto otázky je obdivuhodná.  

„Co to děláš ?“

„Piju pivo.“

„A proč ?“

„Protože mám žízeň a mám ho rád.“

Nebo při prohlížení obrázkových knížek se zvířaty:

„Co to je ?“

„Hroch.“

„Kde žije ?“

„V Africe.“

„Můžu ho vzít do ruky ?“

Tady se nesmím zapomenout zmínit, že můj synovec miluje pavouky, šneky, žížaly, mouchy a jinou havěť, kterou dokáže vzít do ruky a moje odpověď na jeho poslední otázku zní logicky:

„Ne.“

„A proč ?“

„Protože je moc velký.“

  A tak dále a tak dále prakticky do nekonečna. Ač sám vlastní děti nemám, musím říct, že obdivuji jejich schopnost a vytrvalost s jakou jsou ochotní klást takovéto jednoduché otázky, které mě někdy dohánějí k „šílenství“.

  A to je dobře, protože dítě, které není zvídavé, je podle mě divné.

Zaplať pánbůh za jejich zvídavost. Kde by pak byla budoucnost lidstva ? :)