Abusus alkoholu

Skutečný pravdivý příběh jednoho alkoholika, který se stal před necelým rokem. Ten alkoholik, to jsem byl já.

                                   Do erzety jako s pytlem brambor

                                   jak dva gestapáci z výslechu

                                   táhnou mě od baráku přes celou ulici

                                   já nevím, nepamatuju se

                                   táta vyprávěl

                                   pamatuju si jen děsivý sny

                                   děsivý, tak děsivý

                                   že asi křičím a rozhazuju rukama

                                   protože se probouzím ve špitálu

                                   přikurtovaný k posteli

                                   nelíbí se mi to

                                   znovu a znovu děsivý sny

                                   znovu a znovu se probouzím

                                   přivázaný a

                                   z deliria se probírám

                                   až za několik dnů

                                   vnímám plenu kolem beder

                                   a kapačku nad sebou

                                   sestra přináší odpornou kaši

                                   už můžu jíst, ale nechodím

                                   chci něco říct, ale nejde mi to

                                   někdo mě zvedá a přehazuje

                                   do igelitový vany

                                   a převáží do umývárny

                                   sestra mi do odporný kaše

                                   drtí ještě odpornější prášek

                                   nedá se to jíst

                                   ale: „Musíš !“ říkám si:

                                   „Musíš, jinak tady zhebneš !“

                                   a pak znovu a znovu

                                   a pak ještě týden

                                   a pak už, konečně

                                   první těžký kroky s chodítkem

                                   mě přívádějí na záchod

                                   mísa !

                                   tak prostá věc

                                   a jak potěší

                                   už se necítím tak poníženě

                                   „Takhle se podepisujete ?“

                                   ptá se mě sestra

                                   když podepisuju transfer

                                   na eldéenku

                                   nevím, nepoznávám to

                                   ale říkám: „Ano.“