Chvála populismu

Čteme to všude kolem, neustále. Populista, populisté, populismus. A vždy, jak by řekl klasik Jára da Cimrman, s tím správným ideovým vyzněním. To říká, že populismus je fuj fuj, populisté jsou fuj fuj...

...a ten, kdo jim sedá na lep je také "fuj fuj", patrně retardovaný jedinec, neonacista, fašista, vulgární materialista a ideálně asi kombinace všeho výše uvedeného.

 Tak jako jindy v lidských dějinách, je to způsobeno přílišným násilným tlačením "na pilu". V posledních desítkách let evropští politici měli spoustu času a peněz. A tak dostali roupi. Začali vymýšlet nové a nové přepisy (Marxová už dokonce uvažuje zakázat stres na pracovišti...), zákony, přidali dotace a potírání národních států. Vařili dort tolika chutí, že by Josef Čapek žasl, jak decentně ke stejnému problému kdysi přistoupili pejsek s kočičkou.  

 Výsledkem činnosti evropských politiků je tak nepřehledný svět, svázaný takovým množstvím nařízení, že nikdo neví, čí je. To jelitám vyhovuje, protože je strašně těžké, ba nemožné, otočit kolem dějin Evropy zpět, k základním svobodám. Každý, kdo se něčeho podobného snaží dosáhnout, je pak označen za populistu.

  Aby se z označení "populista" brzy nestala pochvala :-).