Zmatečné hledání Antiklause

Sexy mozek Jiřího Paroubka se zřejmě zapomněl na přehlídkovém molu. Jinak si neumím vysvětlit, proč by tento takřka mýtický orgán opakoval některé chyby Vladimíra Špidly z volby hlavy státu zpřed pěti let.

Situace se opakuje. Volba prezidenta se blíží a nejsilnější levicová strana zatím nemá svého kandidáta. Proto se opět objevují široké veřejnosti neznámá jména jako Illnerová nebo Wilhelm. Nyní dokonce došlo i na politického odpadlíka Jiřího Diensbiera. Hlavní cíl Jiřího Paroubka je jediný. Nalézt Antiklause, od kterého si slibuje, že půjde sociální demokracii více na ruku než čestný předseda úhlavního politického nepřítele. To je legitimní. Argumenty, kterými to on a jeho souputníci obhajují, jsou však úsměvné. Pojďme si některé z nich probrat…

Prezident - žena: Nemám nic proti ženám v politice, naopak. Ovšem přijít s argumentem, že prezidentem by se měla stát žena, ale zároveň nevědět, která by to měla být, mi připadá nedůstojné k volbě prezidenta a konec konců i k ženám samotným. Prezidentem nebo prezidentkou by se měla stát osobnost, která svými odbornými i morálními vlastnosti bude převyšovat své konkurenty. Jestli tou osobností bude muž nebo žena, to je přece jedno.

Prezident - mladík: Abych byl spravedlivý k Jiřímu Paroubkovi, tak s tímto argumentem nepřišel on, ale jiný zapřísáhlý hledač Antiklause a to Václav Havel. Opět bych mohl zopakovat to, co jsem uvedl v předchozím odstavci, že hlavním kritériem by měly být schopnosti kandidáta. Bohužel si to Václav Havel zřejmě dostatečně neuvědomuje a to ani přesto, že to byl právě on, kdo s nadšením vítal novou generaci politiků v čele se Stanislavem Grossem…

Prezident – nadstraník: Tento argument považuji k Václavu Klausovi za nejnespravedlivější. Václav Klaus je zakladatelem ODS a jejím čestným předsedou. Je tedy pochopitelné, že nemůže být nadstranickým prezidentem.Tím ale nemůže být ani nikdo jiný. Prezident je také politikem, není nestranným pozorovatelem. Na tom přece není nic špatného. Stačí si vzpomenout na Václava Havla. On sice nebyl pevně spjat s žádnou politickou stranou, ale například k Josefu Luxovi měl nesrovnatelně blíže než právě k Václavu Klausovi. Naopak bych považoval za mírnou výhodu u Václava Klause, že je známo jeho sepjetí s ODS, proto jsou některá jeho sporná rozhodnutí pod detailnější kontrolou médií, než by tomu bylo u „nadstranického prezidenta“.

Prezident - eurooptimista: Často uváděnou výtkou k současnému prezidentovi je jeho skeptický postoj k další (především politické) integraci Evropské unie. Jeho odpůrci varují, že nás svým jednáním může dohnat do izolace. Zde bych připomněl, že Václav Klaus byl pět let premiérem a nyní dokončuje pátý rok svého prezidentování. Za tu dobu jsem neměl pocit, že by se Česká republika ocitla v izolaci. Václav Klaus je jistě vyhraněná osobnost, jejíž kontroverzní názory na budoucnost EU nepatří k většinovému proudu, ale zároveň musíme dodat, že některé jeho kritiky se ukázaly s odstupem času jako oprávněné. Každá členská země prosazuje svoje vlastní zájmy. Buďme rádi zato, že Václav Klaus otevřeně mluví o tom, co by prosazení některých účelových zájmů znamenalo pro naši zemi.

Prezident – Antiklaus: O Václavu Klausovi se říká, že je všeználek, egoista, šiřitel blbé nálady,… Pro mě je především největší osobností na naší politické scéně. A pro Jiřího Paroubka je a bude velmi těžké nalézt mu rovného soupeře. Proto se musí snižovat k nesmyslným argumentům jako je např. prezident nadstraník. Situace je pro něj o to horší, že oproti volbě před pěti lety je tentokrát Václav Klaus favoritem. Pozice ODS v parlamentu posílila, zároveň je přijatelný i pro velkou část lidovců a v neposlední řadě si během svého funkčního období dokázal získat na svoji stranu přízeň veřejného mínění, kterou ztratit při pádu své vlády v roce 1997.