Třetí sazba DPH je slepou uličkou

Od ledna začne platit 10% sazba daně z přidané hodnoty na knihy, léky a dětskou výživu. Vláda si od tohoto kroku slibuje snížení cen zmíněných produktů a očekává výpadek příjmů státního rozpočtu něco přes 3 mld. Kč. Troufám si tvrdit, že realita v obou případech bude jiná.

Před několika dny probleskla médii zpráva, že společnost Danone, která je na českém trhu špičkou mezi výrobci dětské výživy, zvyšuje v souvislosti se změnou DPH ceny pro distributory svého zboží. Vzhledem k postavení, které Danone na trhu má, je pravděpodobné, že i ostatní výrobci si minimálně část snížené daně budou chtít ponechat ve svých výnosech. Dětská výživa patří mezi nezbytné zboží s nízkou cenovou elasticitou, z čehož plyne, že spotřebitelé zásadním způsobem nesnižují spotřebu při růstu cen a při snížení cen nenakupují o mnoho více. Toto zajisté zohlední ve svých cenových strategiích také samotní prodejci a také oni budou chtít snížení daně využít pro sebe. Reálně se tak může stát, že přes snížení DPH ceny v obchodech neklesnou a paradoxně v některých případech můžou dokonce stoupnout.

Na příkladu knih si lze ukázat jiný nešvar selektivní úlevy na dani. S jistotou lze vyhlížet, že na trhu přibyde produktů, které se budou tvářit jako knihy, přestože doposud byly například časopisy a budou jimi fakticky i nadále. Kvůli výhodnější sazbě DPH však mnozí vydavatelé podlehnou pokušení nacházet díry v zákoně a vydávat své zboží za něco jiného, než čím je. Propad daňových výnosů tak bude vyšší, než kolik očekává vláda. Obcházení zákona zároveň vyvolá zvýšenou kontrolu ze strany finančních úřadů, což přijde stát na další peníze. Podobné zmatky jako u knih pozorujeme už nyní u léků, u nichž sami výrobci přiznávají, že si nejsou jistí, na které produkty se 10% sazba vztahovat bude a na které ne.

Snad jediní, kteří mohou mít z daňových změn radost, jsou tvůrci účetních a pokladních softwarů. V souvislosti se změnou daní je čeká dost práce, kterou jim ostatní podnikatelé tvrdě zaplatí…

Daňový systém by měl být co nejjednodušší a bez výjimek. Bohužel vláda jde opačným směrem. Kromě DPH mě napadá zajímavá letní kauza, kdy sociální demokrat Milan Urban a s ním část klubu ČSSD přispěla ke schválení snížení spotřební daně z pohonných hmot. Zdůvodňovali to principy Lafferovy křivky, která říká, že pokud jsou daně příliš vysoké, tak výnos daní klesá. U malé tranzitní ekonomiky, jako je ta naše, je skutečně možné (zároveň těžko předem prokazatelné), že by snížením spotřebních daní došlo k růstu daňových výnosů. I pokud by se tak nestalo, tak by došlo ke snížení cen pohonných hmot, které mají zásadní vliv na ceny naprosté většiny produktů v ekonomice. Je tedy pravděpodobné, že snížení této spotřební daně by našim peněženkám pomohlo více než třetí sazba DPH a ještě by podpořilo hospodářský růst. Sólo akce Milana Urbana však vyvolala hysterii u hnutí ANO, které se snížením spotřební daně pro všechny zásadně nesouhlasilo. Kvůli vládní roztržce se tak musel shánět poslanec z řad ČSSD, který se vší trapností zpochybní své hlasování. To se nakonec povedlo a na druhý pokus nebylo plošné snížení daně schváleno. Místo toho prošlo jen další selektivní snížení spotřební daně z pohonných pro zemědělce. Když ministr financí Babiš mluví o tom, že pokud hlasují poslanci o svých platech, tak se jedná o kolosální střet zájmů, tak jím prosazené snížené daní pro zemědělce je poté čím?