Jak by ovlivnily chystané daňové reformy naši ekonomiku?

V souvislosti s navrhovanou daňovou reformou se nejčastěji diskutuje o tom, kdo si o kolik polepší nebo pohorší. Případně o tom, jestli je zavedení rovné daně spravedlivé. Bohužel   stranou zájmu zůstává analýza vlivu daňových změn na vývoj našeho hospodářství. Přitom informace o tom, jak se projeví daňové reformy na růstu hospodářství, vývoji nezaměstnanosti nebo na inflaci,  by měly hrát jednu z rozhodujících rolí při hlasování o schválení reformy.

    Touto problematikou jsem se zabýval ve své diplomové práci. Na základě jejích závěrů se pokusím shrnout pravděpodobný dopad hlavních principů daňové reformy na již zmiňované makroekonomické ukazatele.

    Hlavním cílem daňové reformy Topolánkovy vlády je snížení daňového zatížení obyvatelstva. Na zemích Evropské unie se mi podařilo prokázat negativní závislost mezi daňovým zatížením a ekonomickým růstem. Nejvyššího ekonomického růstu dosahují země s nejnižší daňovou kvótou (podíl celkově vybraných daní na HDP). Naopak země s nejvyšším daňovým břemenem rostou nejpomaleji. Lze tedy očekávat, že pokud by byla vládní daňová reforma prosazena, tak by české hospodářství rostlo rychleji než bez poklesu daňového břemene. Dlouhodobé pozitivní efekty snížení daňové zátěže však nastanou pouze za předpokladu, že snížení veřejných příjmů nepovede k prohloubení nerovnováhy veřejných financí.

    Když vláda mluví o snižování daní, tak tím má na mysli především oblast daní z příjmu. Snižování sazby u daně z příjmu právnických osob momentálně probíhá v mnoha vyspělých zemích. Vlády jsou k němu v podstatě dotlačeny značnou daňovou konkurencí mezi státy, která je u této daně způsobena vysokou mobilitou kapitálu a snahou přilákat investory do země. Z tohoto pohledu je plánované snížení sazby logickým krokem.

 Významnou závislost lze nalézt mezi zdaněním práce a nezaměstnaností. Ve své práci jsem dospěl k závěru, že země s nižší implicitní sazbou ze mzdy (poměr daní zaplacených ze mzdy k sumě daňových základů) mají v naprosté většině případů nižší míru nezaměstnanosti než země s vyšší implicitní sazbou. Takže snížení daňových příjmů ze zdanění práce vede k nižší nezaměstnanosti. To má pozitivní efekt na výdajovou stránku rozpočtu, protože stát ušetří na podporách v nezaměstnanosti a dalších sociálních výdajích. Proto snížení daňových příjmů ze zdanění práce podporuji.

    Plánované vládní snížení přímých daní je větší než pokles veřejných výdajů, proto vláda musí část daňového břemene přesunout z přímých daní na daně nepřímé. Zastánci těchto kroků argumentují tím, že je spravedlivější zdaňovat „hříchy v podobě spotřeby“ než lidskou aktivitu. Odpůrci naopak říkají, že nepřímé daně jsou nespravedlivé k chudším lidem, kteří platí za spotřebu životně nezbytných věcí stejnou daň jako bohatí, přestože mají nižší příjmy. Otázku spravedlnosti ponechám politikům a budu se striktně zabývat makroekonomickými důsledky… Přesun daňového břemene na nepřímé daně se má projevit především ve změně snížené sazby DPH z 5% na 9%. Lze očekávat, že to povede k výraznějšímu růstu cenové hladiny. Domnívám se však, že tento růst nebude dramatický. Zvýšení snížené sazby se neprojeví ve spotřebitelských cenách v plném rozsahu. Část daně zahrnou výrobci a prodávající do svých nákladů a to kvůli konkurenci na trhu. Vznik vysoce konkurenčního prostředí je podporován mimo jiné právě snižováním daňových sazeb z příjmu korporací. Důležitou vlastností spotřebních daní je, že neexistuje významná závislost mezi zvýšením daní ze spotřeby a růstem nezaměstnanosti. Z výše zmíněných důvodů považuji přesun daňového břemene na nepřímé daně za správný.

    Nelze dopředu říct, kdo si o kolik polepší nebo pohorší po daňových reformách. To bychom museli být ve statickém prostředí. Ekonomické prostředí, ve kterém žijeme, je naopak velmi dynamické. Reformy odstartují celou řadu dalších procesů, které budou mít značný vliv na příjmy obyvatelstva. Když se nyní mám rozhodovat o tom, jestli bych daňovou reformu podpořil, tak mne proto zajímá, jaké procesy reforma nastartuje. Snížení daňové zátěže zrychluje růst hospodářství, přesun daňového zatížení z přímých daní na daně nepřímé se pozitivně projevuje ve vývoji nezaměstnanosti. Proto má navrhovaná reforma moje sympatie.