Česko-slovenské předvolební porovnávání 2006 – zpětný pohled

Ideologický střet ODS a ČSSD o podobu hospodářské politiky byl ve volebním roce 2006 z velké části založen na porovnávání se Slovenskem. Stalo se koloritem doby poměřovat tempo růstu HDP, vývoj nezaměstnanosti, míru inflace, veřejný dluh,... Pojďme se s odstupem doby podívat, jak slovenské reformy obstály v porovnání s hospodářskou politikou sociálně demokratických vlád ČR.

Mikuláš Dzurinda sklízel v roce 2006 obdiv ekonomů celého světa za odvážné reformy, které na Slovensku jeho vláda prosadila. Na domácí scéně však Dzurinda narazil, ve volbách prohrál a musel se stáhnout do opozice. Vítězem se stal sociální demokrat Robert Fico, který svoji kampaň postavil na negaci Dzurindových reforem.

ODS vystavila volební program ze značné části právě na reformních krocích Dzurindovy vlády. Naopak Jiří Paroubek byl před volbami často vidět s Robertem Ficem, který sděloval českým občanům, do jak katastrofální situace přivedl Dzurinda Slovensko a mluvil o rušení reforem.

Jaká je současná situace? Fico se chová pragmaticky. Velmi dobře si uvědomuje, že spousta změn, které provedl Dzurinda, byla nutností. Ficův nacionalisticko-populistický vládní slepenec zrušil minimum reformních kroků předchozí vlády a Slovensko dnes zažívá hospodářský boom. V roce 2007 bylo Slovensko nejrychleji rostoucí ekonomikou v Evropské unii. Jen pro zajímavost, Slovensko rostlo o 10,4%, zatímco v ČR je předběžný výsledek na úrovni 6,5%. Predikce na další léta přisuzují Slovensku výrazně vyšší hospodářský růst než ČR. Bezpochyby se dá konstatovat, že reformy Mikuláše Dzurindy jsou hnacím motorem dlouhodobého hospodářského růstu našich východních sousedů. Nepřímo to přiznal i Jiří Paroubek, když reagoval na údaje o dobré kondici české ekonomiky v roce 2007. Mluvil o nich jako o důsledku vládnutí sociální demokracie a odmítal přisuzovat zásluhy Topolánkově vládě. Jiří Paroubek má pravdu, hospodářká politika vlády se projevuje se značným zpožděním. Nyní s odstupem doby už můžeme konstatovat, že Dzurindovy reformy byly pro slovenské hospodářství přínosnější než populistické čekání na volby českých sociálních demokratů.

Zatímco Fico se dnes vyhřívá na výsluní, tak Topolánkova vláda musí řešit resty, na které odborníci již řadu let upozorňovali. Nepopulární kroky jako reforma penzí, zdravotnictví nebo stabilizace veřejných financí doprovázené populistickým odmítáním ze strany levice povedou nejpozději za dva roky zřejmě ke stejnému volebnímu výsledku jako na Slovensku v roce 2006. Zároveň je třeba přiznat, že strany současné vládní koalice si kromě těchto záslužných ale nepopluárních kroků přidělávají problémy samy svojí prezentací na veřejnosti. Všechny vládní strany momentálně řeší značnou názorovou nejednotnost. V ODS stranu kočíruje Mirek Topolánek, který je pověstný svým „vytříbeným“ chováním. Skandalizovaný Jiří Čunek zůstává předsedou lidovců snad jen z toho důvodu, že stranické opozici vyhovuje útok na předsednické křeslo až po očekávaném krachu v krajských volbách. Od Martina se zase v mailu Katušce dozvídáme, že Olga je kráva. Bohužel to poslal Olze a ta to přeposlala dál. Zajímavý nový styl politiky, který nám deklarovala Strana zelených po svém vstupu do parlamentu.

Bohužel i přes mediálně katastrofální prezentaci si vládní koalice zaslouží pokračovat. Jedná se totiž po dlouhých letech o vládu, která nese kůži na trh a snaží se prosazovat nepopulární reformy, které zajistí dlouhodobý růst. Kombinací vlastní prezentace a nepopulárních kroků ji však čeká zřejmě stejný osud jako Dzurindu v roce 2006. Přejme si, aby vlastními problémy zmítaná vláda měla dost sil na to, aby připravila pro socialisty co nejlepší výchozí pozici, jako to udělal Dzurinda pro Fica.  Dzurinda však na Slovensku dostal k dispozici celá dvě volební období…