Dialog

Bože prosím, důvěřuj mi, dal jsi mi svobodnou vůli a zodpovědnost za svá vlastní rozhodnutí. Věř prosím ve mně, v mou sílu převzít následky, v mou naději, se kterou k Tobě vzhlížím, v mou touhu nezneužít Tvého věčného slibu.

A já se zavazuji podvolit se pocitu důvěry, odevzdat se do proudu Tvé vůle a nebránit se přijmout sebe, Tebe i náš společný svět. Tvá vůle nechť je i mou, tak jako přijímáš i Ty má svobodná rozhodnutí. Pomoz mi prosím vidět Tě všude a ve všem a také v sobě. Žádný z mých andělů ani těch nejhorších démonů nemá větší moc než Ty, není způsob, kterým by mohli znesvětit Tebe ve mně. Prosím mějme sílu společně tvořit, jednou myslí dávat všemu smysl. Děkuji za dary, za život, za lásku. Děkuji. Děkuji, že jsme. A ještě dovětek: vím, Bože, že jediní nepřátelé jsou pouze v našich myslích. Bojujeme se svou vlastní vírou, s důvěrou v život a vlastními pochybnostmi. A jedině svou vlastní bolestí působíme bolest druhým. Dej mi prosím víru, dej mi sílu odpustit si, že ostatní mylně považuji za nepřátele a jim zase sílu soucitu, skrz kterou by byli schopni se na svět podívat i mýma očima a pomoci mi vidět barvy tam, kde je nyní jen soumračná šeď. Nejsme oběti ani vrazi. Jsme lidé plní radosti i bolesti a jen naše nevíra v dobro nám brání ve štěstí. Mějme se sebou trpělivost tak, jako ji máš Ty s námi. Pomoz nám milovat tak, jak to umíš Ty, pomoz nám Žít... A Bůh vzal meč a mou hlavu do svých dlaní. "Tiše," řekl. "Tvé prosby jsou i mými, tvé utrpení je i mým. Podívej se jednou a uvidíš smích. Podívej se znovu a překvapí tě pláč. Zavři oči a propadneš tmě. Ale bez ní nespatříš světlo. Nemáš oči, není tmy ani záře. Dotkni se mého meče a budu Ti Soudcem. Vyplač se do mých dlaní a budu Ti Otcem. Jsem i Nejsem. Boj i Mír. Jen na Tvém rozhodnutí záleží, kým budeme. A jestli budeme. Navždy spolu. Žít."